Po veleúspěšném románu Hana přichází spisovatelka Alena Mornštajnová s dalším silným příběhem. Tiché roky jsou předchozí knize v lecčems podobné. I zde najdeme silné propojení s událostmi z naší historie a vyprávění vícero osobami, které se prolíná desetiletími.
Mezi Tichými roky a Hanou je možné najít několik podobností. První z nich je vyprávění příběhu více osobami a dále způsob, jakým se jejich příběhy časově prolínají. V Haně to byla malá Mira, která žila v 50. letech a následně její teta Hana, která popisuje celý svůj život až do doby, kdy se spojil s tím Miriným.
Podobný přístup zvolila autorka i v Tichých rocích. Tady sledujeme příběh vyprávěný nejdříve dívkou Bohdanou. Ten se odehrává od 80. let do přelomu tisíciletí a v několika následujících letech.
Současně máme díky vyprávění a vzpomínkám jejího otce Svatopluka možnost sledovat jeho život od narození ve 30. letech opět až do doby, kdy se narodila Bohdana a jejich životy se prolnuly.
Bohdana má celý život před sebou a snaží se jej žít nejlépe, jak jen může pod vlivem despotického otce. Otec Svatopluk působí jako člověk, který si už to nejlepší zažil. A vlivem okolností, které postihly jeho rodinu, se uzavřel a ani narození Bohdany nemohlo změnit jeho přístup k životu. Což není vzhledem k tomu, co jej postihlo vůbec nepochopitelné. Bohdaninou záchranou je pak nevlastní matka Běla.
Nemyslím si, že by autorka měla snahu přibližovat čtenáři nějak rozvláčněji politickou situaci, která hlavní hrdiny ovlivňuje. Ale i tak se jí daří přenést člověka do dané doby. A ukázat, jak její hrdiny formuje a působí na jejich chování. Na příkladu Svatopluka je pak možné sledovat jeho vývoj v souvislosti se změnami režimu a uvnitř něj.
Myslím tím například dobu Pražského jara a normalizace. Ty Svatopluk popisuje ze svého pohledu nadšeného komunisty, který celým srdcem věří v lepší beztřídní společnost. V té se lidé upřímně snaží o lepší zítřky a nemyslí při tom jen sami na sebe.
Perfektně vykreslené charaktery postav
Velmi se mi líbí, jakým způsobem jsou popsány jednotlivé postavy. Přijde mi, že žádná z nich není černobílá, ale mají své lepší i horší stránky a pro mě jsou velmi uvěřitelné. Působí na mě tak, že jsou opravdu promyšlené. To jak se chovají, dává logický smysl a navazuje na to, jak se chovaly v minulosti a jaké mají hodnoty. Napadá mě v této souvislosti více příkladů. Jednak to může být Eva, která si na počátku vzala Svatopluka s vidinou toho, že ji může být do budoucna prospěšný a následně toho i využije pro splnění svých snů.
Stejně tak Běla. Ta si ze svého původního domova odnáší pro další život poučení, že by se měla snažit neřešit drobnosti, přecházet je a nerozčilovat jimi svého manžela. Tento způsob chování zavede i ve svém manželství. Netuší ale, že je to právě opak toho co by od ní chtěl a čekal její manžel.
Co mě překvapilo v Haně a v Tichých rocích je to, jak autorka rozumí těm negativním stránkám charakteru člověka. Z tohoto pohledu jsou pro mě obě knihy velmi obohacující, protože mi připomínají to, že jako lidé nejsme stejní, ale máme různé motivace a způsoby chování.
Vysvětlení na závěr
Pointa, která je prozrazena jen jednou jednoduchou větou, je stejně jako v Haně, i tady na konci románu a člověku najednou vysvětlí předchozí narážky, které jsou ale tak mírné, že člověk možná něco málo tuší, ale není si jist a pak bum, najednou to pochopíte. V tomto mi knihy připomínají detektivky, kdy se člověk dozví, kdo byl pachatelem. A většinou je to někdo, na koho po celou dobu před tím, vůbec nepomyslel.
Pokud se vám líbí styl autorky, tak Tiché roky jsou knihou, která vás nadchne. Já jsem ji přečetla za pár hodin, kdy jsem se do ní zcela ponořila a kniha mi nedovolila ji odložit. V tomto asi spočíval i můj hluboký zážitek z ní, protože díky tomu „ponoření“ bez přerušení, jsem mohla sledovat osudy hrdinů a vcítit se do jejich životů.
Možná oproti Haně je téma komornější. Jedná se o rodinné drama, které nemá v pozadí velké téma holocaustu a druhé světové války. Přestože v románu tato témata taky zaznějí, ale jejich menší dopad nevnímám jako slabinu. Spíše naopak. Tím, že jsou ty okolní události „všední“, o to víc vyniká samotný příběh, který by se mohl odehrát v leckteré rodině. Tiché roky bych tedy všem bez váhání doporučila.
Ukázku z knihy si můžete přečíst na stránkách nakladatelství zde.
Moje hodnocení: 5/5
Jedná se o affiliate odkaz. Pokud jeho prostřednictvím nakoupíte, obdržím provizi, ale bez dalších nákladů pro vás.
Knihu vydalo nakladatelství Host v roce 2019.
