Lovec králíků je šestou knihu v sérii detektivních příběhů, které vyšetřuje Joona Linna společně se Sagou Bauerovou. Název románu tady není žádnou metaforou, ale popisuje přímo pachatele vražd a jeho způsob myšlení. Vyžívá se totiž v tom, že nechá své oběti před smrtí trpět.
Lovec spáchal vraždu ministra zahraničí u které, přestože se jinak zachoval velmi profesionálně, zanechal nečekaně svědkyni. Způsob jakým vraždu provedl je zvláštní i tím, že nechával svou oběť úmyslně strádat a prosit o život.
První vražda je ale pouze začátkem, protože plánovaných obětí je více. Policie se je samozřejmě snaží odhalit dříve, než k nim dojde. Proto z vězení povolá i Joonu Linnu, který si tam právě odpykává svůj trest.
V Lovci králíků se dozvídáme další detaily o životě detektiva Joona Linny a prostředí, ze kterého pochází. Neodpustím si jízlivost – jeho život jako by byl jedno velké klišé. Otec policista byl zastřelen ve službě a tak vyrůstal pouze s matkou v chudých poměrech. Přesto dokázal uspět a být výtečným detektivem.
V dospělosti pak za sebou nejdříve zanechal svou milovanou manželku s dcerou, aby je ochránil před krutým vrahem, načež následně tragickým způsobem ztratil i další svou partnerku. Ani v Lovci králíků se mu moc nevede a v průběhu knihy řeší svůj vztah s dávnou první láskou…
Upřímně si myslím, že manželé Ahndorilovi by udělali lépe, kdyby se do popisů osobních životů hlavních hrdinů nepouštěli. Podle mě by to románu nijak zásadně neublížilo, spíše naopak. Čtenář by pak totiž neměl dojem, že jsou tyto zmínky jak z jiného světa, respektive jako z červené knihovny.
“Zbytečné” téma a postava
Když pominu ty vedlejší dějové linky a budu se soustředit jen na hlavní příběh, tak si nemůžu pomoct, ale přijde mi, že se autoři buď rozhodli zakomponovat do některého románu stůj co stůj téma terorismu, přestože to nemá moc hlavu ani patu, nebo potřebovali nějak uplatnit postavu Sagy Bauerové, která vstoupila do řad bezpečnostní policie.
A odnesl to právě Lovec králíků. Jinak si neumím vysvětlit, proč by se první třetina knihy měla ve velkém věnovat zásahovým jednotkám, boji s terorismem a působení bezpečnostní policie. Protože ve výsledku čtenář zjistil, že to bylo nepodstatné pro další děj. A následně už o nich do konce knihy neuslyší.
Přišlo mi, že v tomto díle dostala Saga daleko menší prostor a celá její dějová linka byla jen takový “přílepek”, kterým ji autorská dvojice chtěla udržet v akci, přestože její přínos byl vcelku nijaký. Většinu vyšetřování odvedl Joona sám poté, co mu došlo, o jakého vraha se jedná a čeho chce dosáhnout.
Saga tak přidala do celé skládačky jen malý kousek, který ale nebyl až tak podstatný a vlastně by se bez něj román i obešel. Když jsem pak četla odstavce týkající se jejího chování při vyšetřování, nemohla jsem se přestat divit, že s takovým přístupem vůbec dostala možnost pro bezpečnostní služby pracovat.
Přílišná krutost
Abych byla spravedlivá, musím zmínit i to, co se mi na knize líbilo, protože toho nebylo málo. Když jsem se dostala do cca druhé třetiny, kdy jsme se zbavili motivu terorismu, přestala do vyšetřování konečně zasahovat bezpečnostní policie. Joona se začal pídit po souvislostech, román mě do sebe vtáhl a byla jsem opravdu zvědavá, kdo je oním pachatelem.
Nečekala jsem takové odhalení, jakého se mi dostalo. I když zpětně jsem si pak říkala, že mě to mohlo napadnout, protože to dávalo smysl. Motiv vražd, jejich spojení dětskou říkankou i krutost s jakou byly vymýšleny a prováděny, byly pro mě nečekané a držely mě v napětí. Musím se ale přiznat, že popis jedné vraždy už byl na mě moc. Proto jsem raději několik řádků přeskočila a ochudila se tak o některé “výživné” detaily.
Kniha je členěna do krátkých kapitol, které jsou navíc naplněné spíše přímou řečí a akcí. Žádné dlouho popisy zde na čtenáře nečekají. To přispívá k tomu, že se kniha opravdu lehce čte a pokud autorům čtenář odpustí některé hlouposti, případně už je na ně po přečtení vícero románů z téhle série zvyklý a tak mu nevadí, bude na konci spokojený.
Ukázku z knihy si můžete přečíst tady.
Moje hodnocení: 4/5
Jedná se o affiliate odkaz. Pokud jeho prostřednictvím nakoupíte, obdržím provizi, ale bez dalších nákladů pro vás.
Knihu vydalo nakladatelství Host – vydavatelství v roce 2016 a přeložila ji Karolína Kloučková.
