Román Hotýlek je druhou knihou Aleny Mornštajnové. Ve srovnání s dalšími díly autorky působí trochu jako “přípravka” na skvělou knihu Hana a Tiché roky. To, co dělá tyto knihy tak působivé, si autorka vyzkoušela právě v příběhu, kde hlavním hrdinou je sice muž, ale opravdu důležité jsou zde ženské postavy.
Václavův příběh sledujeme od narození za dramatických událostí v protektorátu Čechy a Morava až po závěr jeho života. Od období druhé světové války se vypravování překlene přes nástup komunismu, naděje spojené s Pražským jarem, zklamáním po normalizaci, až k nástupu demokracie počátkem 90. let.
Autorka perfektně propojuje události českých dějin s obrazem skutečného života jejich hrdinů. Ti jsou zde možná dokonce o něco méně důležití, než samotné dějiny.
Tři generace Václavovy rodiny Mánesů jsou spojeny s hotýlkem za městem, kde si pro chvilky zakázané lásky odskakují jeho návštěvníci. V době komunismu je hotýlek sice provozován jako rekreační středisko, ale díky vynalézavosti Václavova dědečka Leopolda ve své utajené činnosti pokračuje.
Václav není výraznou postavou příběhu. Těmi jsou naopak ženy v jeho okolí – maminka Štěpánka, nevlastní sestra Jindra nebo zaměstnankyně hotýlku Marcelka.
Ženské hrdinky v hlavní roli
Zatímco Václav svým životem spíše jen proplouvá a zajímá se hlavně o automobily a běhání, jeho osud je ovlivněn rozhodnutími, která činí ženy kolem něj. Protože je obdařen okouzlujícím úsměvem, který zdědil po své matce, netrpí nedostatkem dámské pozornosti. Možná právě to jej vede k pohodlnosti a neochotě řešit situace, které v životě přicházejí.
Kniha je členěna do kapitol, jejichž nadpisy tvoří verše Jaroslava Seiferta. V textu se pak střídá přímá řeč s vyprávěním ve třetí osobě. Nejen díky tomu se kniha velmi dobře čte a stránky ubíhají. Tou druhou složkou je pak samotný děj. V knize vystupuje relativně velké množství postav, které sledujeme. Každá z nich pak má svůj vlastní zajímavý příběh, ve kterém nechybí zvraty a překvapení.
Možná kvůli tomu ale ani jeden z nich není opravdu hluboký. Na mě asi zapůsobil asi nejvíce příběh Václavovy maminky Štěpánky. Naopak osud jeho ženy Lucie je sice smutný, ale v knize nehraje až tak zásadní roli. Alespoň já jsem se s žádnou z postav nesžila natolik, abych její potíže prožívala a litovala ji.
Knihu Hotýlek bych doporučila k přečtení. V žádném případě není špatná, ale není to ani trhák. Obzvlášť pokud jste již četli autorčiny další knihy, bude na vás tato asi působit nemastně, neslaně.
Knihu si můžete prolistovat zde.
Moje hodnocení: 4/5
Jedná se o affiliate odkaz. Pokud jeho prostřednictvím nakoupíte, obdržím provizi, ale bez dalších nákladů pro vás.
Knihu vydalo nakladatelství Host v roce 2015.
