Román Sova je druhým dílem v detektivní sérii autora Samuela Bjørka. Děj knihy se odehrává v současném Norsku, přesněji Oslu a jeho okolí. Vyšetřovatelé Holger a Mia řeší společně případ, kdy je náhodně nalezena v lese mrtvá sedmnáctiletá dívka. Navíc nahá, vyhublá, podle obsahu žaludku živená granulemi…
Vyšetřování vede zkušený detektiv Holger Munch a doplňuje jej Mia Krügerová.
Tentokrát jde o vraždu mladé dívky, jejíž tělo je nalezeno v lese, podivně naaranžováno v pentaklu tvořeném svícemi a mezi sovím peřím.
Vyšetřování směřuje nejdříve k domu pro mládež, kde mrtvá dříve byla. Pak se ale policie nemůže pohnout z místa. Jen díky náhodě se dozví o videu skrytém na internetu, které jim vysvětlí co se s dívkou dělo v měsících před její smrtí.
Hlavní postavy na zabití
Pokud jde o hlavní postavy, tak tady padla, alespoň u mě, kosa na kámen. Nemůžu si pomoct, ale přijde mi, že tyto dvě postavy jsou prostě rozdvojený Harry Hole. Na jedné straně je tady Holger, který se ani 10 let po rozvodu nedokáže vyrovnat s tím, že jeho bývalá žena má nového přítele. Chce si ji vzít a vyčítá si, že dříve moc pracoval a nebyl s rodinou.
Na druhé straně je tady Mia. Pro mě naprosto nepochopitelná postava, která mě v průběhu knihy celkem iritovala. Připomíná mi tu temnou stranu Harryho, jeho alkoholismus, protože ten se projevuje i u ní, společně se sebevražednými sklony a neochotou řešit své problémy jinak (např. nařízenými návštěvami psychiatra), než právě zmíněným alkoholem nebo přemírou léků.
Super schopnosti, ale proč?
Možná jsem si měla přečíst nejdříve první knihu, abych pochopila, v čem přesně tkví Miina výjimečnost. A jaké jsou její schopnosti, kterými tak vysoce převyšuje své kolegy. A proto bylo třeba ji umožnit pracovat i na druhém zapeklitém případu. Na mě působila jako citlivý empatický člověk, který dokáže vidět věci, které asi ostatní, přísně racionálně uvažující kolegové nevnímají.
Ale upřímně, nemyslím si, že to je něco tak nevídaného. Co mi taky nešlo do hlavy, bylo to, jakým způsobem kolem sebe střílela obvinění a osoby podezírala z něčeho, o čem neměla žádný důkaz. Vystavila je nepříjemné situaci, kdy se měli obhajovat a vymezovat vůči něčemu, co vůbec neudělali. Potkat takového vyšetřovatele, no děkuji pěkně…
Když odhlédnu od Mii, která mi prostě nesedla, knihu považuji za celkem zdařilou. Líbilo se mi členění do krátkých kapitol, které děj rozdělily do přehledných a logických celků a člověk se v nich neztrácel.
Děj je přiměřeně komplikovaný, na jednu stranu člověk netuší hned po prvních stránkách kdo je vrahem, ale ani se nestane to, že by na konci vůbec nepochopil kdo za co může a o čem bylo těch předchozích 300 stran. Nicméně některé situace jsou spíše náhodné (např. Skunk a video nebo Sunniva a starý kněz) a přijde mi, že ne úplně dotažené do konce.
Řekla bych to asi tak – jako odpočinkové čtení třeba na dovolenou je Sova ideální. Kniha mě bavila, nicméně nemůžu říct, že by mě úplně vtáhla do děje a nemohla jsem ji nedočkavostí odložit. To opravdu ne. Ráda si ale přečtu autorovy další knihy, možná právě jen Sova byla slabší, ale Clona nebo V lese visí anděl ji předčí.
Moje hodnocení: 3/5
Jedná se o affiliate odkaz. Pokud jeho prostřednictvím nakoupíte, obdržím provizi, ale bez dalších nákladů pro vás.
Knihu vydalo nakladatelství Plus v roce 2016 a přeložila ji Eva Dohnálková.
