Listopád je nejnovější knihou oblíbené české autorky, která v posledních letech uchvátila čtenáře romány Hana a Tiché roky. Tentokrát se děj nevrací do historie, ale předkládá budoucnost, ke které by došlo, kdyby události z roku 1989 dopadly jinak.
Sluší se ještě dodat, že zmíněným dvěma bestsellerům předcházely knihy Slepá mapa (autorčin debut), Hotýlek a pro děti pak Strašidýlko Stráša.
Přestože její knihy nelze považovat za “lehčí” čtení, svou popularitou si myslím vydobyly místo v mnoha knihovničkách. Novinka Aleny Mornštajnové tak byla velmi očekávaná.
Listopád svým názvem odkazuje k přelomovému roku 1989. Tedy jak se to vezme. Pro nás a naši současnou realitu se stal tento rok zlomovým a dovedl nás k demokracii. Ale autorka se v románu pouští na tenký led a vydává se jiným směrem. Komunismus totiž v příběhovém světě neskončil.
Jiný možný historický vývoj
Naopak, utáhl ještě více šrouby, když vládu převzala armáda a rozhodla se za každou cenu potlačit byť jen náznaky nespokojenosti. Lidé tak žili pod neustálým tlakem a ve strachu. Jak zmiňuje autorka v textu, i pověstný český humor, který se dokázal zatím vždy prosadit, i v těžkých chvílích, dostal na frak. A legraci ze strany či jejich představitelů si už nikdo nedovolil dělat ani v soukromí.
Zdá se vám to těžko uvěřitelné? Mě taky. V tom tkvěl první zádrhel, který mi zabraňoval se do knihy úplně ponořit. Jedna věc je číst například vyprávění o Haně, které je zasazeno do pozadí skutečných historických událostí. I když je příběh vyfabulovaný, neměla jsem potíže jej autorce a tím pádem ani hlavní hrdince uvěřit. Na opačné straně je pak pro mě například dystopie Příběh služebnice. Myslím, že tyto dva romány se nevyhnou v některých aspektech srovnávání.
Margaret Atwood popisuje také relativně blízkou budoucnost, která by se až děsivě jednoduše mohla stát realitou. Ale zpětně se dozvídáme, že k takovému vývoji docházelo postupně a plíživě. Listopád mě však nepřesvědčil o tom, že by jeho verze směřování naší společnosti mohla skutečně nastat.
Možná proto, že k tomu zásadnímu okamžiku, který vše změnil, mělo dojít jen v průběhu jedné noci. Dalo by se asi polemizovat o tom, jak se situace dokážou změnit právě jen během několika dní (například kvůli okupaci), ale to tím říci nechci. Pouze to, že jsem si takto ve své mysli nedokázala najít prostor pro tuto alternativní realitu.
Prim hrají ženské hrdinky
Hlavními hrdinkami příběhu jsou dvě ženy, Marie a Magda. Přemýšlím, jestli psát o jejich vztahu více, protože tím bych možná prozradila část zápletky. Ani anotace se o něm nezmiňuje, pouze uvádí, že životy obou žen se protnou. Popravdě váhám, jestli hrátky s jejich jmény považovat za promyšlený tah, nebo jestli autorka spoléhala na nedostatek čtenářovy fantazie. Marie Magdalena je spojení, které napadne asi každého a zdrobnělina jména taky.
Každopádně, Marii sledujeme v době rané dospělosti, kdy se jako vdaná žena se dvěma dětmi, rozhodne zúčastnit demonstrací za svržení vlády jedné strany. Toto se jí bohužel vymstí a v rámci zatýkání všech “rozvracečů” režimu, je odvedena od své rodiny a odsouzena na 20 let do vězení. Po dobu, kterou Marie tráví za mřížemi, současně sledujeme malou Magdu, která je zařazena do elitního výchovného zařízení, kde se má stát správnou socialistickou občanskou podporující režim.
Není mi jasné, proč se dostala zrovna Magda do takového zařízení. Předpokládala bych, že zde soudruzi umístí buď ty děti, které mají mimořádné talenty, nebo naopak takové, které nemají “škraloup” kvůli svým rodičům a nehrozí tak u nich politická nespolehlivost. Magda není ani jeden z těchto případů.
Pouze je vystrašená a tvárná a tak přijme vše, co se jí snaží vychovatelky (a vlastně celý systém), vtlouct do hlavy. Především v této části vyprávění jsem se nemohla ubránit srovnávání s výše zmíněným Příběhem služebnice. Pokud knihu znáte, tak vás ty paralely asi také napadnou.
Jako vždy parádní text
Listopád je ale každopádně výborně napsaný. Autorka se nebojí pustit do popisů a vysvětlování událostí a činí to tak dobře, že čtenáře děj baví. Občas je možné zaznamenat apelování na to, aby čtenář nezapomněl, že takto u nás kdysi vypadala realita běžného života.
A v okamžiku, kdy se ke slovu dostane i přímá řeč, je román bezkonkurenční a strhne vás. Právě tyto situace z běžného života myslím autorce nejvíce jdou. Dokáže je vystihnout detailně a čtenáři je tak přiblížit. Přemýšlení hlavních postav a jejich motivy jsou popsány velmi věrně, takže jim čtenář nemá potíž uvěřit.
Pro mě by ale byl Listopád každopádně “stravitelnější”, pokud by se držel reality. Nápad s jinou možnou budoucností je určitě zajímavý, ale přišel mi nedotažený. Když se však od tohoto oprostím, zůstane mi silný dramatický příběh, který se za minulého režimu mohl stát. A možná se podobné pořád dějí například v Severní Koreji. Zatčení se i tehdy odehrávala a věřím, že spousta rodin tak zůstala navždycky zničených.
Myslím, že v tomto by mohl být velký přínos knihy. Připomenutí, že nás současný svět a demokratický stát nemusí být samozřejmostí a že věci, které nám přijdou běžné, jako právo na vlastní názor (nebo z těch praktických mobilní telefon s internetem), by až tak jisté nemusely být.
Ukázku z knihy si můžete přečíst na stránkách nakladatelství Host.
Moje hodnocení: 4/5
Jedná se o affiliate odkaz. Pokud jeho prostřednictvím nakoupíte, obdržím provizi, ale bez dalších nákladů pro vás.
Knihu vydalo nakladatelství Host v roce 2021.
2 comments
Dočetla jsem!!!Během čteni, neustále přemýšlím, opravdu se to mohlo stát? Patřím ke generaci,která prožila r.1968 a následné zklamání.Přivítala jsem s velkým nadšením události listopadu 89,ale i obavy, podaří se to ?Autorka mi vrátila vzpomínky.Uvědomuji si,jak rychle jsme si zvykli přijímat vše jako samozřejmost. Dnes se nechce věřit všem hrůzám a osudům ,které tak barvitě A.Mornštajnová líčí. Ano, odpovídám,mohlo to s námi tak dopadnout,komunismus je zrůdný a zdaleka nevymřel.Mnoho lidí na světě přežívá v teroru.Vážím si toho,že jsem se dožila svobody a možností žít v ní. Kniha asi vyvolá veliké diskuse, ale je moc dobře,že byla napsána a tyhle hrůzy připomíná.
Děkuji za takový osobní komentář!