Dům v Bretani, respektive Manoir de Langourian u města Erquy, se stal druhým domovem pražské rodačky Marty Davouze. Ta se zde přestěhovala v padesáti šesti letech, kdy ji Bretaň uhranula natolik, aby si zde přála dům. A krátce na to, po rozvodu, zde potkala i svého druhého manžela Joëla.
S ním pokračovala v rekonstrukci sídla, které se během deseti let stalo jednak jejich domovem, ale také zázemím pro setkávání mladých umělců a kde si zájemci mohli pronajmout apartmány.
Autorka v knize popisuje situace z manželského života, zážitky z cest (Maroko, Rusko, Skotsko) a příhody, ke kterým docházelo při rekonstrukci a v běžném životě v Bretani. Tehdy čelila rozdílům mezi českou a francouzskou kulturou, které byly navíc doprovázeny jazykovými nedorozuměními.
Přestože mám Bretaň velmi ráda (viz série článků o naší cestě), kniha mě nijak nenadchla. Velkou měrou se na tom podílela moje antipatie k autorce, která se v průběhu čtení jen zhoršovala. Nepamatuji si, kdy by na mě někdo působil až takto snobsky a povýšeně.
O manželově touze vydat se do Ruska a navštívit Petrohrad se vyjadřuje takto:
“Bylo marné mu vysvětlovat, že za karlínským viaduktem začíná Orient, že s jeho oblíbeným Čajkovským má Rusko asi tolik společného jako královna ze Sáby s naší paní na úklid.”
Bretaň zde je popisována, ale nejedná se o žádné laskavé vyprávění ve stylu Petera Mayleho (Dobrý ročník, Navždy Provence…), nebo vypíchnutí zajímavostí, o kterých píše Jan Šmíd ve svých Obrázcích z Bretaně. Ani nejde o ironii a satiru, kterou předvádí Stephen Clark ve své sérii knih Merde!.
Pro mě je tedy Dům v Bretani zklamáním, nicméně nemůžu knize upřít, že určité pasáže mě bavily (jak se z vysněné zámecké zahrady stalo hospodářství) a díky nim jsem knihu neodložila, ale dočetla do konce.
Moje hodnocení: 3/5
Jedná se o affiliate odkaz. Pokud jeho prostřednictvím nakoupíte, obdržím provizi, ale bez dalších nákladů pro vás.
Knihu vydalo nakladatelství Mladá fronta a.s. v roce 2013.
