V sérii tří článků Cestování po Bretani bych vám chtěla popsat naši cestu po vlastní ose z Ostravy do Bretaně. První dny jsme strávili v Rennes a následně se přesunuli do přímořského Concarneau odkud jsme dále podnikali výlety. Pokud vás tedy zajímají tipy na zajímavá místa a praktické informace o cestě, jste tady správně.
Pátý den naší dovolené jsme ráno sbalili své věci a z útulného apartmánu v hrázděném domě v Rennes se odstěhovali. Pokud byste si chtěli přečíst o první části cesty, tak jsem o ní psala tady a tady. Bretaň byla zamračená a ráno bylo přesně podle předpovědi deštivé a bohužel nás ten den déšť neopustil až do večera.
Byla jsem ráda, že to vyšlo tak, že jsme právě ten den měli v plánu přesun z Rennes do Concarneau. Tím pádem jsme dost času trávili v autě a zastávky jsme měli naplánované jen po cestě tam.
Navíc bylo pondělí, což je ve Francii taková druhá neděle, kdy je spousta obchodů i restaurací zavřená a městečka jsou vylidněná. Tento zvyk vychází ze starého zákoníku práce, kdy musela po posledním pracovním dni následovat povinná přestávka 36 hodin. No, a přestože se zákoník někdy v 80. letech změnil, tento příjemný zvyk ve Francouzích nadále přetrvává.
Romantická Bretaň a Normandie s návštěvou Paříže
Jedná se o affiliate odkaz. Pokud jeho prostřednictvím nakoupíte, obdržím provizi, ale bez dalších nákladů pro vás.
Carnac, Quiberon a Quimperlé
První naší zastávkou byl Carnac. A rovnou řeknu, že byl z celého dne i tou nejlepší. Pak už se mu vyrovnal jen příjezd do apartmánu v Concarneau navečer. To, že jsme se zastavili i v Quiberonu a Quimperlé zmíním jen krátce. Nevím, jestli to bylo tím špatným počasím, ale nějak mě ta městečka nezaujala a nenarazili jsme tam na nic, co by stálo moc za zmínku.
Megality a Asterix a Obelix
V Carnacu můžete navštívit pole s megality, která jsou v jeho okolí. Těmi je Bretaň známá. Na prohlídku kolem dokola se můžete vydat pěšky kolem plotů. Pokud byste se chtěli dostat přímo k menhirům, tak v sezóně je to možné jen s průvodcem ve skupince. My jsme si obešli jedno z polí a myslím, že i bez toho, že bychom byli přímo u megalitů, to byl nevšední zážitek.
V informačním centru si pak na památku můžete kromě jiných věcí vybrat i mezi figurkami Asterixe a Obelixe, což mě pobavilo. Hned vedle infocentra je i zastávka vláčku, na který si můžete koupit vstupenku. Ten vás pak proveze kolem všech polí s menhiry. Pěšky by to byla celkem zabíračka, protože pole jsou od sebe celkem daleko, jak se můžete přesvědčit na obrázku níže. Informační centrum je vedle prvního z polí, které je na obrázku vlevo.
Carnac je jinak známý i díky plážím. K těm jsme se zajeli podívat, ale v tom deštivém počasí, to moc nemělo smysl. Navíc tam zrovna probíhala rekonstrukce chodníku a cest, takže to nebylo moc vzhledné. To už mě více zaujaly nádherné hortenzie, které kvetly u kostela v centru města.
Troška zklamání
I Bretaň měla pro nás trošku slabší místa. Kousek od Carnacu se pak dá popojet na poloostrov Quiberon, kde se nachází i stejnojmenné městečko. Budu se opakovat, za hezkého počasí je asi super podívat se na pláže a třeba se i koupat, ale náš zážitek z Quiberonu je hlavně spojený s tím, že jsme se rychle snažili najít restauraci, kde bychom se naobědvali (pozor, mnohde je kuchyně jen do 14h a pak musíte čekat až na večeři do 19h, v mezičase se podávají třeba jen nápoje, pokud je restaurace otevřená). No, a abych byla upřímná, tak ten oběd pak za moc nestál, takže jsme se pak po procházce po molu raději posunuli dále a to směrem do Quimperlé.
Quimperlé je hezké městečko na procházku, kde narazíte i na hrázděné domy a kostel Sainte-Croix, který je z 11. století. Zase – být tady za lepšího počasí, tak si asi někde sedneme na kafíčko a kocháme se, ale takto jsme si Quimperlé jen prošli a vydali se dál.
Concarneau
Po téhle krátké zastávce jsme už pokračovali až do Concarneau, což je přímořské městečko. Tady jsme měli zamluvený apartmán na další tři noci a chtěli jsme odtud jezdit na výlety do západní části Bretaně. Když jsme zvládli najít místo k parkování a odnesli si věci dovnitř, vyrazili jsme ještě na večerní průzkumnou procházku
Z ubytování samotného jsem byla nadšená, opět jsme měli stylový apartmán a byla jsem ráda, že nebyl hezký jen na obrázcích, ale i ve skutečnosti. Už naštěstí nepršelo, a jelikož stmívat se v Bretani začínalo až po desáté hodině, stihli jsme si Concarneau prohlídnout a taky si rovnou vyhlédnout restauraci, do které jsme si následujícího dne zašli na večeři.
Tak jako my chodíme na houby a v létě máme otevřené mykologické poradny, tak Francouzi asi podobně chodí na mořské plody. Tato cedule upozorňovala na to, kdy se dají sbírat jaké druhy a jaké nástroje k jejich sběru použít, abychom zbytečně neškodili a dovolili živočichům přežít do další sezóny.
Největší kulinářský zážitek
“Novější” část Concarneau s byty byla typická přímořská… bydlíte kousek od pláže ve starších domcích, které mají nejvýše tři patra, jsou ve světlých barvách s barevnými okenicemi a ráno vás budí křičící racci. Když se kolem pláží projdete ke staré části města, za hradbami, dostanete se několik století zpět. V domcích dnes najdete restaurace a obchůdky se suvenýry a ulička, která tudy vede je kouzelná. Na jejím konci je pak tohle náměstíčko, kde jsme si v restauraci La Porte Au Vin dali “moules & frites”, čili slávky s hranolkami.
Jak na mořské plody?
Jelikož nejsme zvyklí na mořské plody, moc jsme nevěděli, co od té večeře čekat a vlastně ani jak mušle správně jíst. S tou druhou částí nám pomohlo youtube, kde jsme si našli video, jak správně “vypreparovat” masíčko z mušle a co pak s tou schránkou.
Večeře dopadla výborně, pochutnali jsme si a odcházeli s plnými žaludky. Přestože jsme to nečekali, měli jsme celkem potíž každý svou porci dojíst, protože těch mušlí bylo opravdu hodně a nebylo to tedy žádné hladové jídlo. Ceny začínají od 11 EUR podle toho, jakou zvolíte úpravu, nejdražší byly v lístku myslím za 17 EUR.
Pointe du Raz, Locronan a Quimpér
Naše pátá cesta vedla nejdříve na Pointe du Raz odkud jsme se vydali do Locronanu a na závěr do Quimper, který je hlavním městem departementu Finistère.
Pointe du Raz
Mys Pointe du Raz nás přivítal krásným počasím, kdy sice mírně pofukovalo, ale jinak bylo nádherně. Tuším, že jindy bývá hodně větrno a moře se tříští o skály a celý mys pak působí divoce. Nicméně my jsme jej takový nezažili. Mys je hojně navštěvován turisty o čemž svědčí celkem velké zázemí s restauracemi a obchody s upomínkovými předměty a toaletami.
Také to bylo první místo, kde jsme Bretani narazili na další turisty z Česka, kteří přijeli se zájezdem, takže se potvrdila slova paní z autopůjčovny, že českých turistů asi v Bretani moc nebývá. Cestou do Locronanu jsme se ještě krátce zastavili na pláži, která byla hned pod Pointe du Raz a kochali se výhledem.
Vesnička jako z pohádky
Locronan je jedna z nejhezčích vesnic v Bretani a proto zde také zavítá spousta turistů. Nicméně ani tady jsme nezažili jejich přetlak. Bylo vidět, že vesnice turismem žije, ale nebylo to nic hrozného a člověk si mohl všechno v poklidu prohlédnout. Na mě působil Locronan takovým “harry potterovským” dojmem – kouzelná vesnice, ale přitom tam lidé pořád žijí své normální životy a není to žádný skanzen.
Na závěr dne jsme si pak nechali návštěvu Quimper. Ten je nejen hlavním městem departementu, ale i v rámci Bretaně je to významné město, plné kultury a památek. Asi tou hlavní je katedrála Saint Corentin a kromě ní stojí za to určitě zmínit i Musée Départemental Breton. My jsme jej nenavštívili, ale pamatuji si jej v souvislosti s výstavou Bonjour Monsieur Gauguin, která byla v Národní galerii a byla připravena právě ve spolupráci s tímto muzeem.
Pointe Saint-Mathieu, Le Faou a Parc Naturel Régional d’Armorique
Poslední den, kdy jsme ještě cestovali po Bretani, jsme se vydali více na severozápad, až za Brest. Ten samotný jsme projížděli, ale nezastavovali jsme se v něm. Město bylo bohužel za druhé světové války zničeno a znovu vystavěno a proto zde nenajdete žádné památky a musím říct, že ani v nás při jeho průjezdu nevyvolalo dojem, že bychom se zde chtěli zastavit.
Směřovali jsme ale k poslednímu majáku, který jsme chtěli navštívit a tím byl Pointe Saint-Mathieu, což je maličká vesnička na konci výběžku a místo samotné je zajímavé nejen tím majákem, ale i pozůstatky opatství. Pro mě osobně mělo to místo velmi zvláštní a silnou atmosféru, která byla navíc umocněna tím, že jsme zde byli skoro sami. V blízkosti je pak i památník vojákům – námořníkům, kteří padli a z moře se už domů nevrátili.
Le Faou je maličká vesnička, kterou jsme navštívili po cestě zpátky a jen jsme si ji prošli před tím, než jsme se vydali podívat do národního parku. Le Faou má také své kouzlo a je podobná Locronanu. Jelikož jsme přijeli někdy po druhé hodině odpoledne, bylo všude celkem mrtvo, ale protože jsme si jej chtěli jen projít a pak pokračovat dál, nijak nám to nevadilo
Národní park
Le Faou se už nachází v oblasti Parc naturel régional d’Armorique, který jsme chtěli alespoň trošku poznat, protože na to, by jej návštěvník skutečně prozkoumal, potřeboval by daleko více času. Vyjeli jsme proto kousek za vesničku a jelikož po cestě se vždy čas od času objevilo maličké parkoviště, kde bylo možné auto nechat a vydat se na stezku, netrvalo to dlouho a také jsme našeho Peugeota zaparkovali a vyšli do lesa. Ten den bylo zrovna velmi teplo, takže jakákoliv jiná procházka by byla celkem náročná, ale v lese to přece jen bylo příjemné. Když jsme vyšli o kus dále k cestě, viděli jsme před sebou most Térénez, který jsme si obešli.
Cesta domů
Pak už jsme zamířili zpět do Concarneau, abychom se sbalili a vyspali na následující zpáteční cestu, jelikož jsme vyjížděli už v půl páté ráno, protože jsme kolem sedmé chtěli být v Rennes, vrátit auto a stihnout před osmou vlak TGV do Le Mans a pak dále do Paříže.
Taková tedy byla “naše” Bretaň. Kdybych měla celou dovolenou shrnout, tak musím říct, že mě Bretaň překvapila a překonala má očekávání. Měla jsem za to, že do Francie se jezdí především do Paříže a do Provence, případně Normandie a měla jsem obavy, abych nebyla z Bretaně zklamaná. Ale to se v žádném případě nestalo!
Navštívili jste Bretaň? Která místa jste viděli a líbila se vám? Napište mi do komentářů 🙂
