Román Zulejka otevírá oči ruské spisovatelky Guzel Jachiny se dočkal příznivých ohlasů jak v Rusku, tak i v zahraničí. Není se čemu divit. Zabývá se neotřelým tématem transportů rolníků do pracovních táborů na Sibiři ve 30. letech minulého století.
Hlavní hrdinkou je Zuleika. Zakřiknutá třicetiletá žena, která je zcela podřízena svému o třicet let staršímu manželovi Murtazovi a jeho matce. Stará se o domácnost a hospodářství a je svědkem toho, jak se kolem malých rolníků utahuje smyčka.
Přemlouvání ke vstupu do kolchozů se proměňuje v zastrašování a nakonec i v násilné vyvlastnění hospodářství a nucený odchod na “místo určení”.
Zuleika je součástí jednoho z transportů. Po několik měsíců sledujeme nejdříve její cestu do Krasnojarsku a dále na břeh řeky Angary, kde si vykulačení rolníci společně s několika příslušníky inteligence z Petrohradu teprve budují svůj tábor. Následuje porod syna Jusufa a dalších 16 let strávených v nehostinných podmínkách tábora.
Obraz ruské společnosti
Kromě Zulejky vystupují v románu i další postavy na jejichž osudech je vykreslována tehdejší situace v Rusku. Těmi nejvýraznějšími jsou vedoucí transportu Ivan Ignatov, kazaňský lékař Volf Karlovič Leibe a mukl Vasilij Gorelov.
Například Ignatov jako bývalý rudoarmějec by se měl těšit přízni režimu, ale není tomu tak. Překotné změny ve společnosti, hledání viníků a zbavování se nepřátel neminou ani jeho. Leibe pak zastupuje příslušníky tehdejší ruské inteligence, kteří byli zbavováni svého postavení. Gorelov je pak ukázkou bezpáteřního člověka, který se přizpůsobuje dané situaci a vždy mu jde jen o jeho krk.
Kniha je rozdělena do 4 částí:
- Zmoklá slepice – tvoří úvod do děje a dozvídáme se o dosavadním životě Zulejky a jejím manželství.
- Kam? – popisuje cestu na Sibiř a strasti, které museli účastníci transportu snášet. Není se čemu divit, že z původní tisícovky lidí dorazila na místo určení jen hrstka z nich.
- Žít – třetí část je tou nejrozsáhlejší a popisuje život v táboře. Zulejka se naučila být zodpovědná sama za sebe a své dítě a stává se z ní silnější žena.
- Návrat – poslední část je nejkratší a uzavírá příběhy všech hlavních postav.
Zulejka pochází z tatarské vesničky Julbaš, která se nachází u Kazaně. Toto dodává na románu na přitažlivosti. V textu se objevují tatarská slůvka (na konci knihy se nachází slovníček s překladem výrazů) a Zulejka má muslimskou víru a dodržuje místní zvyklosti.
Zulejka otevírá oči je klasickým románem v tom nejlepším slova smyslu. Vyprávění směřuje k vyvrcholení a závěru, který uzavírá všechny dějové linky. Přímé řeči je zde spíše méně a právě u Zulejky je patrný rozdíl. Zpočátku jsou její věty jen jednoslovné, protože není zvyklá říkat svůj názor. Postupně se ale přece jen musí trochu osmělit, i když pořád zůstává spíše zamlklou.
Knihu bych doporučila k přečtení všem, které zaujalo téma gulagů a mají chuť nahlédnout do historie Ruska, reps. Sovětského svazu.
Ukázku z knihy si můžete přečíst zde.
Moje hodnocení: 5/5
Jedná se o affiliate odkaz. Pokud jeho prostřednictvím nakoupíte, obdržím provizi, ale bez dalších nákladů pro vás.
Knihu vydalo nakladatelství PROSTOR, nakladatelství, s. r. o. v roce 2020 a přeložil ji Jakub Šedivý.
