Kaštánek je další ze severských detektivek, které jsou u nás populární a jak je vidět na tomto blogu, i já k nim tíhnu. Autorem je Søren Sveistrup a jedná se o jeho první románové dílo. Hned na úvod se čtenář dozví o vraždě, která se stala před třiceti lety. A rovněž o další oběti ze současnosti, mladou ženou, která je nalezena v Kodani zmasakrovaná.
Ta bohužel nebude jedinou a navíc je do celé záležitosti zapletena i ministryně sociálních věcí, které se před rokem ztratila dcera. To z celé aféry dělá nejen náročný případ, ale navíc je pak policie pod drobnohledem novinářů.
Následuje postupné seznámení se s hlavními hrdiny a alespoň pro mě, právě ti jsou kamenem úrazu. Mám zakořeněnou představu, že by vyšetřovatelé měli být zabráni do své práce, ta by je měla bavit a oni by se měli snažit za každou cenu případ vyřešit.
Tak a tady v tomto bodě narážím na charaktery postav, jak je autor stvořil a jak o nich píše. Za prvé, jsou zásadně oslovováni příjmením a jejich jméno zazní v knize jen opravdu párkrát. Na mě to působí hodně odtažitě a přijde mi, že si k nim člověk i hůř hledá cestu.
Vyšetřovatelé, kteří nechtějí pátrat
V knize vystupují dva vyšetřovatele, z nichž vlastně ani jeden nechce na kriminálním oddělení pracovat. První je Naia Thulinová, která bych chtěla raději pracovat na oddělení N3C, které se zabývá kybernetickou kriminalitou. Jejím parťákem je Mark Hess, který byl odklizen z Haagu, kde pracoval u Europolu, zpátky do Kodaně. Snaží se dostat zpět a práci u kriminálky vnímá jako nutné zlo, které musí přečkat a pokud možno ani moc nepracovat.
Aby byl obrázek úplný, je tady jejich nadřízený Nylander. Ten se snaží udržet si svou tvář před vedením i novináři, nepřiznat pochybení, kterého se dopustili. No prostě taková trojice k pohledání. Nicméně, dají se do vyšetřování a snaží se přijít na to, kdo vraždí mladé ženy a nechává za sebou jako poznávací znamení panáčka z kaštanů.
Co mi přišlo zajímavé, byl námět knihy – práce sociálního odboru, kontroly a odebírání dětí – který asi je aktuální v severských zemích. Nejsem v této problematice zběhlá, ale automaticky se mi vybavil případ Češky, které byly v Norsku odebrány děti. Asi je tam tento systém a praxe běžnější, než třeba u nás, nebo o tom méně slyšíme.
Zatajování informací
Zaujala mě ještě jedna věc. Je to snaha lidí zatajit určité informace, které jsou sice celkem zásadní, ale protože by mohly nějakým způsobem ovlivnit jejich kariéry, raději se rozhodnou je neprozradit.
Je mi jasné, že tohle je asi docela běžné a děje se to dnes a denně, ale i tak mi to přijde zarážející. Obzvlášť když je čtenář/divák sleduje z odstupu a uvědomuje si, k čemu povedou. V románu Kaštánek se takto chová jak vedoucí Nylander, tak i např. úředník ze sociálního odboru, který nechce ohrozit svou kariéru tím, že by přiznal určité své pochybení.
Horší čtenářský zážitek
Kaštánek se mi trochu obtížně četl. To z toho důvodu, že autor v texu střídá přímou řeč společně s minulým, ale i přítomným časem ve vyprávění. Nepamatuji se, že by mě to zarazilo u jiných knih a popravdě jsem při čtení nad stylem vyprávění moc nepřemýšlela, ale tady mi od začátku něco nesedělo. Pak už jsem si na to ale zvykla a přestala jsem ten přítomný čas v textu vnímat.
Děj je rozdělen do 130 krátkých kapitol, které jsou zařazeny do větších celků podle toho, v jakém období se odehrávaly. Díky těmto kapitolkám se mi kniha četla o něco lépe a rozvláčný začátek byl díky nim stravitelnější. Krátké kapitolky pak pomáhají udržet napětí i v závěru knihy, kdy díky nim autor udržuje napětí a děj je jejich zásluhou dynamický.
Myslím si, že kniha Kaštánek má krásné zpracování a možná si všimnete, v okamžiku kdy ji vezmete do ruky, že je celkem těžká. Je to tedy pořádná kniha, žádný paperback nebo laciný papír. Tady je všechno jak má být u poctivé knihy – papírová obálka, pod ní tvrdé desky, kvalitní papír a krásný tisk a nechybí látková záložka.
V průběhu čtení mě potěšila ještě jedna malá drobnost, kterou možná někteří čtenáři ocení. Autor asi rozumí designu, protože v knize je párkrát popisováno vybavení domu nebo kanceláře a přímo jsou zmíněné některé kultovní designové kousky, především pokud jimi vyjadřuje vyšší společenské postavení jejich vlastníků a na druhou stranu popíše běžně zařízený domek i s dovětkem, že nábytek je povětšinou z IKEA.
Přiznám se hned na začátku, že při hodnocení knihy Kaštánek jsem váhala mezi třemi a čtyřmi body z pěti. Kdybych měla hodnotit první polovinu této knihy, tak je to jasná trojka, ale druhá půlka a závěr pak můj dojem z knihy vylepšil. Na rovinu – až téměř do dvousté strany mě kniha nudila.
Knihu si můžete prolistovat tady.
Moje hodnocení: 4/5
Jedná se o affiliate odkaz. Pokud jeho prostřednictvím nakoupíte, obdržím provizi, ale bez dalších nákladů pro vás.
Knihu vydalo nakladatelství KNIHA ZLÍN v roce 2019 a přeložila ji Kristina Václavů.
