Ďábel nosí Pradu je poněkud oldschoolový titul. Kniha vyšla v roce 2003, u nás pak v překladu v roce 2006, kdy byl na její námět natočen i film s Meryl Streep a Annou Hathaway v hlavních rolích. Nekompromisní šéfredaktorka v něm dusí svou asistentku náročnými požadavky.
Hlavní hrdinka Andrea právě dokončila studium na vysoké škole a plánuje začít jako novinářka v některém významném newyorském deníku. V zápalu rozesílání životopisů pak ten svůj nasměřuje i od velkého vydavatelského domu Elias-Clark.
Andrea se vypraví na pohovor v domnění, že usiluje o místo redaktorky v některém z jejich časopisů. Až v průběhu schůzky s personalistkou ale zjistí, že se ve skutečnosti jedná o pozici asistentky. Ale pozor, takovou, pro kterou by miliony dívek vraždily.
Její nadřízenou je totiž šéfredaktorka módního časopisu Runway, Miranda Priestly. Ta je proslulá svým chováním k podřízeným a rovněž je nejmocnější ženou módního průmyslu. Nic netušící Andrea na nabídku s radostí přikývne a teprve později začíná zjišťovat, co všechno bude její náplň práce obsahovat. A jaká její nová šéfová vlastně je. Přestože do světa módního magazínu nezapadá, dostane šanci. Nikdo už jí totiž neřekl, že na jejím místě žádná z těch milionů dívek dlouho nevydrží.
Náročná šéfové a hadříky
Andrea se snaží splňovat nároky, které na ni její nová vedoucí klade a postupně podléhá tlaku na pracovní výkon. V pohotovosti je 24 hodin a nic pro ni není nemožné. Toto její chování s obavou sleduje Andreina rodina a přátelé, na které kvůli práci nemá čas a přehlíží i varovné signály, které se objevují.
Kromě toho, že je v pořádném zápřahu ji totiž svět módy přece jen okouzlí. Není to jen tak, mít možnost nosit kousky světových návrhářů a tak, přestože zpočátku tímto světem opovrhovala, stane se jeho součástí.
Film se od knihy v některých detailech odlišoval. Pro mě asi tím jediným důležitějším rozdílem, byla postav Andrei. Ve filmu je mi v podání Anne Hathaway velmi sympatická, ta knižní pak o něco méně. Nevím, jestli to bylo jen tím jejím soustavným nadáváním, nebo mi trochu vadilo to, že v určitých chvílích se chovala prostě trochu hloupě, respektive na můj vkus zbytečně nezodpovědně. Ale nebylo to nic, co by mi vzalo chuť ke čtení tohoto románu. Bavila jsem se jím od začátku až do konce.
Kniha Ďábel nosí Pradu by si možná zasloužila nové vydání. Na tom původním se trochu podepsal překlad, který nepsal znalec reálií z módního a kosmetického světa a ani editorům, se nepodařilo pár chybek v textu zachytit. Pobavil mě “bulharský parfém” v kabelce. Jednalo se přitom o Bvlgari 🙂
Knihu bych doporučila všem, komu se líbil jednak film, nebo styl seriálu Sex ve městě. Je to příběh o fancy značkách, oblečení, modelkách atd. a stejně tak o šílených zážitcích a nárocích, které vás v práci potkají.
Moje hodnocení: 4/5
Knihu vydalo nakladatelství Columbus, spol. s r. o. v roce 2006 a přeložil ji Martin König a Zdeněk Strnad.
