V sérii tří článků Cestování po Bretani bych vám chtěla popsat naši cestu po vlastní ose z Ostravy do Bretaně. První dny jsme strávili v Rennes a následně se přesunuli do přímořského Concarneau odkud jsme dále podnikali výlety. Pokud vás tedy zajímají tipy na zajímavá místa a praktické informace o cestě, jste tady správně.
V tomto příspěvku bych vám chtěla dále představit Bretaň a místa, která stojí za to navštívit v departementech Ille-et-Vilaine, Côtes-d’Armor a Morbihan a jsou blízko Rennes, odkud jsme se v prvních čtyřech dnech naší dovolené vydávali na cestu.
Posledním, čtvrtým departementem Bretaně je Finistére, kde jsme se pohybovali pak v druhé části dovolené, když jsme bydleli v Concarneau.
O tom, jak probíhala cesta do Rennes, si můžete přečíst tady v tomto článku.
Nekladu si za cíl předat vám vyčerpávající soupis informací o navštívených místech a o cestování po Bretani, ale dám vám do textu spoustu odkazů na ně. Tady se pokusím sdílet své dojmy a postřehy z jejich návštěvy.
Romantická Bretaň a Normandie s návštěvou Paříže
Jedná se o affiliate odkaz. Pokud jeho prostřednictvím nakoupíte, obdržím provizi, ale bez dalších nákladů pro vás.
Přes Europcar jsme měli zarezervováno předem auto, které jsme si vyzvedli ráno v jejich kanceláři na hlavním nádraží. Parkoviště, kde stálo, pak bylo kousek dále přes ulici. Na první den jsme si naplánovali trasu na sever Bretaně: Vitré – Parc Botanique de Haute Bretagne – Mont-Saint-Michel.
Vitré – zámek s čarodějnickými věžemi
Vitré je malé městečko s hezkými uličkami a zámkem, kde sídlí i radnice. Proto se můžete jít dovnitř zdarma podívat. Samotný zámek má věžičky, které vypadají jako ty v Bradavicích Harryho Pottera. My jsme si v klidu prošli centrum města, a jelikož u kruhového objezdu, vedle nádraží, kde jsme parkovali, stál stánek s galettes, které jsou typické pro Bretaň, dali jsme si je právě tady.
Galettes jsou slané palačinky z pohankové mouky a můžete si je dát jen tak samotné, nebo se sýrem, šunkou, vejcem apod. a samozřejmě v kombinacích všech těchto surovin. Palačinku vám čerstvě upečou a naplní a do ruky ji dostanete jako úhledný trojúhelníček v ubrousku, takže se dá přikusovat v pohodě bez toho, že by na vám na tričko vypadla náplň nebo jste pak museli hledat místo, kde se umýt.
Parc Botanique de Haute Bretagne
Z Vitré jsme pak pokračovali do botanické zahrady Parc Botanique de Heute Bretagne. Jestli vás jen trochu baví procházet se parkem nebo zahradou a obdivovat jejich krásu, tak tuhle zahradu vám doporučuji. Je rozhlehlá, členěná do několika částí a jsou v ní skryté poklady jako bambusový háj, japonská zahrada, dva labyrinty (jeden s Minotaurem) nebo dinosaurus.
V zahradě jsme se procházeli téměř hodinu a půl a stálo to za to. Otevírací doby a ceny vstupného najdete tady, my jsme tedy platili těch 10,90 EUR za osobu. Škoda je, že veškeré popisky v parku byly ve francouzštině.
Sice jsme si u pokladny, kde byl i obchod s upomínkovými předměty vyzvedli letáček v angličtině, ale ten obsahuje jen hlavní informace o tom, co se v zahradě nachází.
Pokud se sem vydáte autem, tak se nelekněte, když pojedete po úzké vedlejší cestě a budete mít dojem, že nikam nevede. Přesně tak se totiž k této zahradě přijíždí. Parkovacích míst je tam dostatek a nečekejte žádné dláždění, prostě se parkuje pod stromy.
Parc Botanique de Haute Bretagne
Parc Botanique de Haute Bretagne
Parc Botanique de Haute Bretagne
Mont-Saint-Michel
Po prohlídce zahrad jsme vyrazili na Mont-Saint-Michel. Ten je symbolem Bretaně i Normandie. Plánovali jsme tento výlet na pátek, abychom se vyhnuli náporu turistů o víkendu a asi se to vyplatilo, společně s příjezdem kolem půl čtvrté odpoledne, protože přestože bylo krásné počasí, nemuseli jsme se nikde tlačit a strkat. Mont-Saint-Michel je prý třetí nejnavštěvovanější památkou ve Francii, po Eiffelově věži a Notre Dame v Paříži.
Parkovat se dá na rozlehlém parkovišti na pevnině, kde jsme zaplatili 14 EUR za parkování a shuttle busem, který odsud vede, jsme se vydali k Saint-Michel. Tento shuttle je zdarma, poskytnutý jako součást parkování a pendluje neustále mezi parkovištěm a Mont-Saint-Michel.
My jsme se s ním svezli směrem tam, ale zpátky jsme šli asi 25 minut pěšky. Příště bychom to ale udělali naopak. Ke klášteru bychom se vydali pěšky, abychom jej měli pořád před očima a svezli se případně zpátky. Na samotném Moint-Saint-Michel jsme si prošli městečko, ale nešli jsme už dovnitř kláštera.
Druhý den jsme se vydali znovu směrem na sever a tentokrát nás čekala trasa Dinan – Cancale – Saint Malo a Cap Fréhel.
Dinan
Dinan je historické městečko, které stojí za to navštívit a kochat se jím. My jsme se kromě objevování starých uliček věnovali i poznávání bretaňských specialit a v Dinanu jsme poprvé ochutnali typický bretaňský koláček Kouign-amann, který je neskutečně sladký a dobrý. Peče se z několika vrstev těsta, které se promazávají máslem a sypou cukrem, který pak na povrchu zkaramelizuje a společně s rozpuštěným máslem vytvoří slaďoučkou vrstvu.
V Dinanu jsme při procházce centrem narazili i na obchod se sardinkami, kde nás paní prodavačka pobídla k ochutnávce. Přestože jsem dosud k sardinkám měla spíše odpor, po tomhle chuťovém zážitku jsme si nakoupili několik krabiček sardinek s sebou. Jejich chuť byla totiž nesrovnatelně lepší, než co si pamatuji, že jsem dříve ochutnala u nás.
Cancale
Cestou do St. Malo jsme se ještě zastavili v přímořském Cancale, městě ústřic. Tady jsme se ale zdrželi jen krátce, když jsme se prošli kolem pláží a nasbírali mušle, které se po plážích válely v obrovském množství. Hezký byl i pohled z Cancale na Mont-Saint-Michele, který se v dálce rýsoval. Z Cancale už jsme pak ale spěchali dále, protože nás čekala ještě dvě místa k navštívení.
Saint Malo
Saint Malo bývalo městem pirátů a korzárů. Pokud byste (stejně jako já) netušili, jaký je v tom rozdíl, tak vězte, že korzár měl na to přepadávání cizích lodí papír od krále. V Saint Malo jsme měli celkem problém zaparkovat a objížděli jsme několik parkovišť, než jsme našli místo. Byla sobota a hezké počasí, takže se nebylo moc čemu divit. Pak jsme se ale vydali do města za hradbami a zamířili hned k pláži, kde jsme sundali boty a šli se brouzdat a sbírat mušle.
Na koupání to moc nebylo, přestože pár odvážlivců, hlavně tedy děti, se do moře vrhalo bez zábran. Když jsme měli pocit, že jsme si toho moře užili dost, vydali jsme se ještě na prohlídku hradeb a města. Také jsme tu vyzkoušeli další bretaňskou specialitu a to Ker-y-pom, což je jablečný koláček. Mě osobně ale moc nechutnal a dala bych přednost Kouign-amannu.
Cap Fréhel
Na závěr dne jsme si nechali návštěvu mysu Cap Fréhel, kde jsme dorazili po páté hodině. Blízko samotného majáku je parkoviště, od kterého se pak pěšky vydáte k útesům. Kolem se rozkládají vřesoviště a člověk tu obdivuje výhledy na oceán, skaliska a přilehlé ostrovy.
Poslední den první části dovolené jsme se už ale vydali jiným směrem než na sever. Naše cesta vedla do departementu Morbihan a to do Josselinu, z něj pak přes Trécesson do Paimpontu a na závěr dne jsme si nechali prohlídku samotného Rennes.
Josselin a Trécesson
Josselin je rovněž považován za jedno z nejhezčích městeček, které Bretaň má a navštívit zde můžete jak zámek, tak i věž kostela s výhledem (věž byla otevřená a neplatilo se zde žádné vstupné) a užijete si procházku uličkami. Jelikož je to malá vesnice, parkování bylo zdarma hned blízko centra a od něj jsme se vydali jej prozkoumat.
Zrovna v době naší návštěvy se zde konaly Britsko-Bretaňské dny a městečko tak žilo. Z Josselinu jsme po obědě pokračovali do Paimpontu a cestou jsme se jen krátce zastavili u zámku Trécesson, který je celkem ukrytý, mimo hlavní silnice. Jako cíl samostatného výletu bych jej určitě nedoporučovala, ale zastavit se u něj směrem k jinému cíli, není problém.
Paimpont a les Brocéliande
Jelikož je Bretaň magická a spojená s kelty, druidy a v neposlední řadě i s legendou o králi Artušovi, kouzelníku Merlinovi a rytířích Kulatého stolu, nemohli jsme vynechat ani les Brocéliande, kde se prý nachází Merlinova hrobka a kouzelná studánka mládí.
Nejdříve jsme zastavili na chvíli v městečku Paimpont a z něj jsme pak pokračovali až k lesu Brocéliande, kde jsme na malém parkovišti nechali auto a jen kousek od něj už bylo právě místo domnělé hrobky a kouzelná studánka. Tak kdo ví, třeba tam Merlin opravdu odpočívá.
TIP: Právě v této oblasti se odehrává příběh Bretaňské tajemství.
Rennes
Ačkoliv jsme v Rennes bydleli, nechali jsme si jeho prohlídku až na poslední den pobytu v něm. Jeho historické centrum je celkem malé, za což se „zasloužil“ požár v 18. století, který jej ze tří čtvrtin poničil a většina budov je tedy spíše novější. V současné době je Rennes považováno za město studentů, kteří představují 30% jeho obyvatel. Fotbaloví fanoušci si vybaví, že je to město, ve kterém začínal Petr Čech svá zahraniční angažmá. Odtud pak zamířil do Chelsea.
Pokud bych měla vybrat jednu věc, která se mi v Rennes nejvíce líbila, tak je to Parc du Thabor, který je oblíbený i mezi místními, kteří tady trávili neděli poleháváním na piknikových dekách a klábosením. Rozárium, které tady najdete, se nedá srovnat s žádným, které jsem zatím viděla. Hned při vstupu do něj vás do nosu udeřila vůně růži, které kvetly.
K této našemu cestování po Bretani se váží také tyto články:
Navštívili jste Bretaň? Která místa jste viděli a líbila se vám? Napište mi do komentářů 🙂
