Román Bílá Voda spisovatelky Kateřiny Tučkové byl očekávanou novinkou roku 2022. Autorka na něm, dle svých slov, pracovala 10 let a spokojená byla až s jeho třetí verzí. Toto úsilí se ale vyplatilo. Za Bílou Vodu získala Státní cenu za literaturu a my čtenáři skvělý zážitek z jejího čtení.
Jedná se při tom o velmi rozsáhlou knihu, která má téměř 700 stran. Po románech Vyhnání Gerty Schnirch a Žítkovské bohyně se pustila autorka do dalšího tématu, kde hlavní roli hrají ženy.
A není to jednoduchý motiv. Právě naopak. Bílá Voda vypráví o osudech řeholnic, které byly po nástupu komunismu internovány.
Tehdejší vláda se rozhodla koncentrovat je pouze na několika místech v Československu, včetně obce Bílá Voda v okrese Jeseník, na samých hranicích s Polskem. Dále počítala s tím, že postupem času jejich řády jednoduše vymřou, protože novicky do nich již nebudou moci vstupovat.
Vyprávění ve dvou časových rovinách
Román má dvě hlavní hrdinky – sestru Evaristu a Lenu Lagnerovou. Se sestrou Evaristou se setkáváme poprvé v roce 1950. Tehdy je novickou, která se teprve chystá na vstup do řádu Anežčiných panen. O jejím osudu, stejně jako o situaci v klášteře v Bílé Vodě, se dozvídáme především z deníkových zápisků sestry Tobie.
Dalším zdrojem informací, které dokreslují k čemu docházelo v klášteře a církvi celkově, jsou dopisy bělovodského faráře Aloise Staubera a dobové dokumenty.
Lena Lagnerová pak přichází do kláštera v roce 2007, kdy už je téměř prázdný a žije zde již jen pár sester. Osobní problémy ji doženou skoro k sebevraždě a tehdy ji tajuplná Marie poradí navštívit Bílou Vodu.
Lena zde dostane na práci třídění klášterních dokumentů a právě zde narazí na Tobiin deník. Postupně jej pročítá, seznamuje se se sestrami, vyslechne si jejich životní příběhy a zjišťuje jaké vztahy panují mezi obyvatelkami kláštera a místními.
Komplikovaný, ale zvládnutý příběh
Střídání těch dvou časových rovin, stejně jako prokládání vyprávění různými dopisy a hlášeními, působilo alespoň na mě velmi dynamicky. Pravdou je, že některé delší pasáže z různých proslovů ubíraly příběhu na tempu, ale jinak mě strhl a nepustil až do svého závěru.
Provázání jednotlivých postav měla autorka velmi dobře promyšlené a všechno do sebe zapadá. Trochu tajemna pak do příběhu vnáší postava Marie.
Opravdu je v příběhu vidět to úsilí spojené se zjišťováním historických reálií. V tomto je Kateřina Tučková jedinečná. Román nám tak podává velmi věrný obraz toho, k čemu docházelo, přestože jsou hlavní postavy smyšlené. Některé z postav, jako například ministr zdravotnictví Josef Plojhar.
Knihu bych doporučila k přečtení čtenářům, kteří mají rádi silné lidské příběhy, vhled do neznámé části naší historie a nebude jim vadit přesah do oblasti víry doplněný množstvím reálií, které občas mohou i trochu nudit.
Ukázku z knihy si můžete přečíst zde.
Moje hodnocení: 5/5
Jedná se o affiliate odkaz. Pokud jeho prostřednictvím nakoupíte, obdržím provizi, ale bez dalších nákladů pro vás.
Knihu vydalo nakladatelství Host v roce 2022.
