V sérii tří článků Cestování po Bretani bych vám chtěla popsat naši cestu po vlastní ose z Ostravy do Bretaně. První dny jsme strávili v Rennes a následně se přesunuli do přímořského Concarneau odkud jsme dále podnikali výlety. Pokud vás tedy zajímají tipy na zajímavá místa a praktické informace o cestě, jste tady správně.
Tato první část bude především o samotné cestě do Rennes, hlavního města Bretaně, které bylo naší první “základnou”. Pátý den cesty jsme se pak přesouvali do Concarneau a prozkoumávali jihozápadní oblast poloostrova.
Při plánování cesty jsme inspiraci pro výlety hledali například v knihách Jana Šmída Obrázky z Bretaně. Možná vás ale zlákají detektivky Jean-Luc Bannaleca, které se v Bretani odehrávají. Co třeba osmý díl Bretaňský odkaz?
Doufám, že vám následující řádky pomohou, pokud také plánujete cestu na vlastní pěst. Pokud ne, snad vás alespoň zaujmou popsaná místa a na dovolenou se vydáte třeba v rámci organizovaného zájezdu. Za sebe mohu doporučit například cestovní kancelář Poznání, GEOPS nebo Redok, které tyto cesty organizují. Bretaň je totiž krásná a stojí za vaši návštěvu 🙂
Jedná se o affiliate odkaz. Pokud jeho prostřednictvím nakoupíte, obdržím provizi, ale bez dalších nákladů pro vás.
S cestovkou? Ne, jedeme sami.
Původně jsme hledali zájezd od cestovních kanceláří. Vzhledem k tomu, že jsem měla jen omezené časové možnosti a vhodný termín byl pouze v červnu, neměli jsme moc na výběr. Když jsme si pak program těch několika málo zájezdů přečetli, došlo nám, že jediná možnost, jak se do Bretaně vydat, bude po vlastní ose.
Rozhodli jsme se letět do Paříže a dále pokračovat rychlovlakem TGV do Bretaně. V ní jsme chtěli pobýt na dvou místech – Rennes a Concarneau – a z těch pořádat výlety po okolí v půjčeném autě. Letenky jsme kupovali celkem s předstihem a stejně tak i jízdenky na TGV. Ty bylo možné koupit tři měsíce před plánovaným datem jízdy na stránkách SNCF.
Pokud jde o půjčení auta, tak ještě na poslední chvíli před odjezdem jsme zjišťovali jak je to s možností úhrady za půjčovné a kauci pomocí debetní karty. Narazili jsme totiž na informaci, že častokrát nejsou takové platby přijímané a půjčovny trvají na kreditní kartě. Tu ale ani jeden nemáme. Psala jsem pak na chat Europcaru a ujistila se, že pro půjčení ve Francii stačí mít embosovanou debetní kartu a nebude s tím problém.
Letecky z Prahy do Paříže
Ve čtvrtek brzy ráno jsme vyrazili nejdříve vlakem do Prahy na hlavní nádraží. Následně jsme se přesunuli speciální linkou Dopravního podniku od hlavního nádraží na letiště. Další možností je pak cesta metrem na Nádraží Veleslavín a přestup na autobus směrem na letiště. Lety v rámci Schengenského prostoru odlétají z terminálu 2. Až do této chvíle bylo všechno v pořádku. Na letišti jsme byli dvě hodiny předem a spokojeně jsme odevzdali zavazadla a prošli kontrolou.
Nervózní jsme začali být, když místo toho, aby se ve 12h otevřela brána pro nástup do letadla, nic se nedělo a my jsme čekali dalších čtyřicet minut. Vzhledem k tomu, že jsme plánovali stihnout přestup na TGV na letišti Charles de Gaulle během hodiny, začali jsme se připravovat na to, že nám koupené jízdenky propadnou a budeme muset najít jiný spoj. Nakonec jsme ale v 15h vyzvedli zavazadla a vyběhli směrem k nástupištím.
Úprk na letišti
Na internetu se dočtete, že z terminálu D2, kam se z Prahy přilétá, je to na nádraží TGV a RER cca 5 minut pěšky. To není reálné. Při normálním provozu kdy musíte míjet ostatní cestující, máte kufry a půjdete běžnou chůzí, je třeba počítat spíše s 10 minutami. A to už musíte vědět, ze kterého nástupiště pojedete.
TIP: V tomto článku o cestě do Paříže popisuji jak to na letišti Charles de Gaulle vypadá.
Přestože jsme se trochu zdrželi tím, že jsme přišli na jižní stranu nástupiště a vlak odjížděl z té severní, stihli jsme doběhnout celí zpocení včas a v 15:18 jsme vyjeli směrem Le Mans. Tam jsme měli půl hodinu na přestup a pokračovali jsme dalším vlakem TGV do Rennes.
Ani v jednom případě jsme nemuseli při vstupu na nástupiště přikládat jízdenku ke skenerům. Až ve vlaku je zkontroloval naskenováním pan průvodčí. Ve vagonech bylo hned při vstupu dostatek míst k odložení velkých zavazadel, což jsme rádi využili. Cesta z letiště kolem Paříže pak zahrnovala dvě zastávky a vlak se nejdříve musel proplést předměstími. Pak opravdu rozjel a frčel rychlostí 300 km/hod.
Příjezd do Rennes
Po šesté hodině jsme pak přijeli do Rennes, hlavního města Bretaně, na nádraží. Odtud jsme se vydali pěšky do centra města, kde jsme měli ubytování. Cesta nám trvala cca 20 minut, a přestože jsme měli kufry, bylo to v pohodě. Po cestě jsme se alespoň trochu zorientovali ve městě a věděli zhruba, kde se nacházíme.
Ubytování jsme měli objednané přes Booking.com ve staré části města. Většina Rennes byla bohužel dříve zničena požárem v 18. století a proto není historické centrum příliš rozsáhlé. Najdete v něm ale krásné uličky s hrázděnými domy, které se podařilo zachovat.
Ubytování v loftu
Bydleli jsme hned za katedrálou Saint-Pierre de Rennes, v ulici Rue de la Psalette, v domě prohlášeném za památku. Ještě před cestou a i v den příjezdu se nám na WhatsApp ozvala slečna z agentury Cocoonr, aby se ujistila o době našeho příjezdu. Na místě nás pak vzala do apartmánu a poskytla všechny možné informace.
Jelikož jsme si druhý den šli vyzvednout auto, bylo pro nás hlavně důležité zjistit, kde můžeme potom parkovat. Blízko ubytování byla dvě hlavní parkoviště. Jedno otevřené na Place de la République, které ale bylo celkem drahé a druhé, kde jsme nakonec auto přes noc nechávali, bylo podzemní Parking Les Lices.
Pokud jde o ubytování samotné, tak bylo moc hezké a opravdu vybavené vším, co byste potřebovali v apartmánu, abyste si mohli vařit, vyprat své věci a nebo uklízet. Nemělo tedy žádný výhled, protože okna byla do malého dvorečku. Jelikož jsme se tam přes den nezdržovali, nijak nám to nevadilo. Místo jako takové mělo své vlastní kouzlo. Maličké byty postavené v křivém hrázděném domě, kde nenajdete pravý úhel a po ránu a večer posloucháte vrkající holuby, kterým nic nezabrání v tom, aby se v tom pididvorku zdržovali.
Na závěr tohoto článku ještě jedna praktická věc, ve Francii se odpad třídí jinak než u nás. Nám to nejdříve nebylo jasné. Do černého kontejneru se dává směsný odpad a do toho žlutého pak patří ostatní odpady, které se dají třídit, takže papír, sklo i plast dohromady.
Pokračování naší cesty najdete v dalších článcích:
Navštívili jste Bretaň? Která místa jste viděli a líbila se vám? Napište mi do komentářů 🙂
