Dvakrát jsem navštívila vilu Tugendhat a byla z ní nadšená. To, jak bylo všechno technické zázemí důmyslně vymyšlené, jak byl navržen interiér a jaké materiály byly použity, mě uchvátilo. O to více jsem tedy byla zvědavá na příběh vily popsaný Simonem Mawerem.
Autor nás v románu seznamuje s příběhy hrdinů, jejichž osudy se prolínaly s vilou Landauer v průběhu 20. až 90. let dvacátého století. Čtenáře upozorní hned v poznámce na začátku knihy, že předlohou pro vilu Landauer byla právě vila Tugendhat v Brně.
Podobnost s realitou najdeme dále např. u manželů Grety a Fritze, kteří vilu nechali postavit na pozemku, který dostali jako svatební dar od rodičů. Bohužel museli za pár let, ještě před začátkem druhé světové války, emigrovat kvůli svému židovskému původu.
Rovněž architekt Ludwig Mies van der Rohe se stal svým životním příběhem vzdálenou předlohou pro toho románového. Přes tuto inspiraci je pak ale příběh hrdinů vymyšlený. Velmi sympatický je fakt, že v knize zazní i jména skutečných osob. Jako například Bohuslav Martinů nebo Vítězslava Kaprálová.
(Na)neštěstí, díky tomuto množství „reálných“ odkazů si myslím, že je pro čtenáře velmi jednoduché představit si, že se popisovaný příběh ve vile opravdu odehrál. Jak je ale patrné z tohoto rozhovoru s nejmladší dcerou rodiny Tugendhatových, její členové z toho nejsou příliš nadšení. Jejich skutečné osudy jsou pak zaměňovány za ty románové a především její otec pak z této záměny nevyjde moc dobře.
Vztahy manželů Landauerových…
V románu máme možnost sledovat osudy hlavních hrdinů Liesel a Viktora Landauerových, jejich rodiny a přátel. Největší Lieselinou přítelkyní je Hana – mladá žena provdaná za staršího muže, která si ale nic nedělá ze společenských konvencí a život si umí užívat se vším všudy. Tím je fascinující pro Liesel, která se přece jen více snaží dodržovat tradiční rodinné hodnoty. Ze stejného důvodu ale není Haně příliš nakloněn Viktor, který v ní vidí určité nebezpečí.
Významnou roli hraje také vychovatelka děti Katalina, která zasáhne do pokojného rodinného kruhu. Autor na příběhu rodiny Landauerových popisuje tehdejší život společenské smetánky v Brně. I to jak se situace vyvíjela pro tehdejší židovské obyvatele a jak postupně sledovali vývoj v Německu a Rakousku po jeho anšlusu. O osudech rodiny se pak dozvídáme i další podrobnosti, a to od jejich pobytu v exilu, až téměř do současnosti, ale je jim následně věnováno méně prostoru.
… a stejně tak i jejich přátel a dalších
Autor se totiž dále věnuje osudům vily, která v průběhu času doznala změn majitelů a i účelu, pro který byla používána. V průběhu druhé světové války a následně po ní v době komunismu vila nesloužila svým majitelům jako místo k bydlení. Měla spíše užitkový charakter.
Díky popisům osudů vedlejších postav se o tom dozvídáme. Ať už se jedná o život Hany za války, nebo příběh původního šoféra rodiny Laníka a jeho sestry v době příchodu sovětské armády, až po vyprávění o bývalé tanečnici Zdeňce a lékaři Tomášovi v době komunismu. Tehdy vila sloužila jako místo rehabilitace dětí po obrně.
Román je poměrně rozsáhlý a jeho cca 400 stran je rozděleno do pěti hlavních částí. Ty ohraničují jednotlivé časové úseky, přičemž tím posledním, které celou knihu uzavírá, jsou devadesátá léta. Každá část je pak členěna do kratších kapitol, které mají kolem pěti stran, a proto se příjemně čtou.
Postavy jsou velmi dobře popsány a člověk nemá potíž si je představit a pochopit proč se chovají zrovna tak, jak se chovají. Jejich motivace jsou vždy jasné, a přestože třeba pro mě někdy nepochopitelné, určitě jsou srozumitelné.
Líbí se mi i obálka vydání, které jsem si koupila. Jedná se o tvrdé desky s kresbou vily, která se táhne přes hřbet po celém přebalu. Uvnitř je předsádka v jemně oranžové barvě, která připomíná onyxovou stěnu v obývacím pokoji vily. Skleněný pokoj byl první knihou, kterou jsem od Simona Mawera četla a nadchla mě natolik, že se chystám přečíst si další autorovu knihu, a to Pražské jaro.
Knihu si můžete prolistovat tady.
Moje hodnocení: 5/5
Jedná se o affiliate odkaz. Pokud jeho prostřednictvím nakoupíte, obdržím provizi, ale bez dalších nákladů pro vás.
Knihu vydalo Nakladatelství Kniha Zlín v roce 2018 a přeložil ji Lukáš Novák.
