Román Tíživá láska je prvotinou autorky Eleny Ferrante. Poprvé vyšla roce 1992, tedy téměř o dvacet let dříve, než Geniální přítelkyně. Společně s Deliou se vypravujeme do Neapole na pohřeb její matky. Delia pátrá po důvodech, který její matku dovedly k sebevraždě.
Tíživá láska má rozsah sotva dvou set stran a malý formát, proto je její přečtení záležitostí pár hodin. Přispívá k tomu i forma krátkých číslovaných kapitol a alespoň mě se kniha četla lehce.
V některých recenzích jsem četla o tom, že je kniha na čtení obtížná, protože vyprávění není vždy jen reálné a čtenář se v ní může ztratit, ale na mě tak nepůsobila.
Vydáváme se v ní do Neapole společně s Deliou, která žije sama v Římě. Do svého rodiště cestuje na pohřeb matky, která se utopila při koupání v moři.
Přestože ji v Neapoli nic nedrží, nevrací se ihned zpět domů. Naopak se začne zajímat o poslední dny života zesnulé Amalie a chce přijít na to, proč zemřela. Protože ji nejde do hlavy, že by její matka spáchala sebevraždu.
Pátrání po důvodech
Vyptává se proto svého strýce a navštíví otce, se kterým se od mládí nestýká. Dává se do hovorů se sousedkou z vedlejšího bytu. Snaží se kontaktovat i matčina dávného přítele, přičemž se pak setká s jeho synem, který kdysi býval jejím kamarádem, se kterým si hrávala. Tady tímto motivem mi kniha připomínala Rekonstrukci od Viktorie Hanišové. Jako červená nit se pak příběhem line její vlastní komplikovaný vztah k matce, kterou se snaží pochopit a částečně ji pak i napodobuje.
Stejně jako v Geniálních přítelkyních, i v Tíživé lásce se člověku dostane pořádné porce ryzího neapolského života. Ten nebyl jednoduchý a rodiny spolu buď soupeřily, nebo se přímo nesnášely. Staré křivdy se neodpouštějí a čest ženy/manželky musí být neustále chráněna. Ať už jejím manželem nebo bratrem a běda té, která by se pokusila koketovat s jinými muži…
Tak jak bylo zmíněno výše, v knize je rozveden vztah dcery a matky, přičemž ta první se snaží být naprosto odlišnou, ale přitom má člověk pocit, že svou matku obdivovala a žárlila na ni. Naproti tomu Amalia se ukazuje být ženou, která dokázala odpouštět a milovala svou dceru.
Na Tíživé lásce lze podle mě poznat, že se jedná o prvotinu, kdy autorka získávala obrysy toho, jak by mohly její pozdější romány vypadat. A myslím, že ke Geniálním přítelkyním se musela “propsat”. Tíživá láska na mě působí jako takový ten prvotní “nástřel”, kterým člověk začíná jakoukoliv kreativní práci a má tak hrubý rámec, na kterém pak následně pracuje a neustále jej vylepšuje. Proto pokud jste četli Geniální přítelkyně, nemějte očekávání od Tíživé lásky. Je jiná, taková nejasná, bez striktně daných hranic.
Moje hodnocení: 4/5
Jedná se o affiliate odkaz. Pokud jeho prostřednictvím nakoupíte, obdržím provizi, ale bez dalších nákladů pro vás.
Knihu vydalo nakladatelství PROSTOR, nakladatelství, s.r.o. v roce 2018 a přeložila Alice Flemrová.
