Ke knihám nesoucím označení “Světový bestseller” jsem už začala být, po pár zkušenostech s nimi, skeptická. I přesto jsem si vybrala v knihovně román Růže bílá, černý les a neprohloupila jsem. Lákalo mě na ní její téma, které se vztahuje ke druhé světové válce.
Jedná se ale o jiný typ příběhu než ty, které nyní vycházejí a popisují především utrpení židů a hrůzy, které prožili v koncentračních táborech.
Příběh se odehrává na konci roku 1943 v jihozápadní části Německa, blízko hranic se Švýcarskem. Tam se uchýlí na rodinnou chatu ani ne třicetiletá dívka Franka Gerberová a přemýšlí nad tím, že skončí svůj život, protože už v něm nevidí žádný smysl.
Před tímto činem ji ale zachrání fakt, že v lese najde zraněného parašutistu v uniformě Luftwaffe a rozhodne se mu pomoci. Během následujících týdnů se o něj stará a my se dozvídáme jak o její, tak i o jeho minulosti. V druhé polovině se pak román mění a místo vyprávění nastupuje akce, kdy jde oběma o splnění úkolu a hlavně o záchranu vlastního života.
Příběh je inspirován skutečnými událostmi, ale tím bych si popravdě nebyla tak jistá. Protinacistická skupina Bílá růže skutečně existovala a osudy jejich členů byly takové, jak je popisuje román. Ale jinak si myslím, že fakty se v knize spíše šetří a jedná se o fikci. Nicméně mě to nevadilo. Nešlo mi o to, dozvědět se přesné historické údaje, ale ráda jsem se dočetla více o tom, jak to v německé společnosti vypadalo. A hlavně jaký byl její vývoj před a v průběhu války.
Vystřízlivění z okouzlení propagandou
Na osudu Franky je pak krásně ukázáno, jak se mladá dívka plná ideálů změní, když si uvědomí, co se skrývá za propagandou vládní strany. Postupně jsou její názory nabourány jednak jejím otcem, který sice nevystupuje otevřeně proti režimu, ale nesouhlasí s ním a následně i přítelem Hansem Schollem.
Toho potká v Mnichově a ten ji přivede k Bílé růži, ve které se angažuje. Všechny tyto zkušenosti změní Franku, nadšenou zastánkyni ve zlomenou dívku, která již ztratila vše. V současné společnosti se navíc musí pohybovat nadmíru opatrně. Kvůli svému chování (členství v Bílé růži) nesmí dát Gestapu důvod ke svému zatčení.
Sledovat právě to, jak Franka postupně měnila názor a i to, jak si vyčítala způsob, kterým se zachovala u soudu, z ní pro mě udělalo sympatickou hlavní hrdinku. Ta není černobílá, ale má své lidské slabosti, které se snaží překonávat. Současně se mi při čtení o osudech její rodiny naskytla možnost alespoň trochu poznat, jak fungovala v té době německá společnost. Román popisuje např. to jak někteří zneužívali moci Gestapa pro vyřizování osobních účtů. Nebo fakt, že lidé byli z jeho moci tak vyděšení, že raději hlásili úplně všechno.
Láskyplný příběh bez klišé
Kniha je psaná spíše jednodušším jazykem a občas se objevila hrubka (“kukačky… odbyly…”). Pro čtenáře je ale hlavně lákavé to, že příběh se odvíjí hned od začátku v tempu, které nenudí. Vypravování o minulosti hlavních hrdinů se střídá s událostmi odehrávajícími se tady a teď. V závěru pak napětí graduje tak, jak by mělo. Poslední stránky pak čtenáři přinesou zadostiučinění, protože příběh se uzavře a nezůstanou žádné nezodpovězené otázky.
Sympatické mi bylo i to, že přestože hlavními hrdiny jsou žena a muž, román nesklouzává k laciné romanci. Vztah, který mezi nimi vzniká, je výjimečný už svými okolnostmi a ovlivňuje chování hrdinů, nicméně není hnacím motorem příběhu. Růže bílá, černý les je pak knihou pro toho, kdo má rád historické romány. Kniha zachycuje myslím si velmi dobře poměry, které v Německu panovaly a může tak být zdrojem povědomí o tom, jak válku vnímali běžní lidé.
Ukázku z knihy si můžete přečíst na této stránce.
Moje hodnocení: 5/5
Jedná se o affiliate odkaz. Pokud jeho prostřednictvím nakoupíte, obdržím provizi, ale bez dalších nákladů pro vás.
Knihu vydalo nakladatelství Euromedia Group, a. s. – Ikar v roce 2019 a přeložila ji Anna Křivánková.
