Pokud je vám povědomá série Panský dům či Venkovské sídlo od Anne Jacobs, tak vězte, že právě ona je autorkou Hortenziové zahrady, pouze píše pod pseudonymem. Příběh se odehrává v kouzelné francouzské Bretani a spojuje dvě časové osy.
S tímto přístupem se myslím v poslední době roztrhl pytel. První se odehrává lehce před a v průběhu druhé světové války, kdy je Bretaň obsazena německými vojáky. Ta druhá pak probíhá v přítomnosti.
Zatímco historická linka popisuje dvě rodiny LeHaziffů a Tabarlyů žijící vedle sebe a jejich životní dramata, druhá je celkem odlehčená. Sledujeme v ní mladou sochařku Giselle, která přijala práci v klášteře, který prochází rekonstrukcí.
Lásky za doby druhé světové války
Bohužel, ani to, že od knihy člověk moc neočekává a nechce se při jejím čtení moc zamýšlet, neznamená, že by úplně přestal vnímat a přehlížel by její slabiny. První a pro mě osobně asi nejhorší byly chyby v textu. Nejsem češtinář, je mi jasné, že by se toho dalo spoustu vytknout i mému psaní, ale posuďte sami. Cituji jeden odstavec a chyby v něm nejsou mým dílem.
“Bůh pomoc Angličanům,” povzdechla si Mari. “Nemám je obzvlášť v lásce, protože jsou to tak směšní a namyšlení lidé. Ale pokud Němci dobyjí Anglii – kdo je potom ještě bude moci zastavit?”
Příběh samotný mě v první polovině nudil a jediným důvodem proč jsem ve čtení pokračovala byl ten motiv Bretaně a to, že jsem knihu dostala jako dárek. Je to červená knihovna s láskou na první pohled a vášnivým milováním, kterou ale události doby zpřetrhají. Kdyby byla jen trochu méně vybájená a více uvěřitelná, myslím, že bych se mi osudy dívek Maelle a Semy více vryly pod kůži. I tak bych se ale musela odpoutat od některých dialogů, které v knize jsou a u kterých jsem jen protáčela oči…
Více mě pak zaujala druhá část, která se překlopila spíše do dramatu dvou rodin spojených těmito vztahy. Tady už jsem se do knihy začetla tak, že mě opravdu zajímalo, jak dopadne. Autorka se totiž dotkla toho, jak člověka změní hrůzy války (synové, kterým se podaří se vrátit). Také popisuje, jak bylo po válce nahlíženo na ženy, které měly pletky s německými okupanty.
Méně významný druhý příběh ze současnosti
Druhá dějová linka, týkající se Giselle, mi přišla jen taková doplňková. Ve srovnání s tou první v ní vlastně k ničemu moc nedochází a působila na mě tak, že má hlavně připravit půdu pro závěr románu. Nicméně, mě se to téma sochařky bydlící s jeptiškami v rekonstruovaném klášteře líbilo. A jelikož nevím nic o tom, jak současné kláštery fungují, přišlo mi to i celkem zajímavé.
V závěru knihy dojde pak k propojení obou linek a vysvětlení událostí, ke kterým došlo ke konci války. Nemůžu říct, že by mi to vyústění přišlo nějak více promyšlené a myslím, že by se dalo i poukázat na určité nesmysly, ale budiž. Od takové oddechovky totiž asi nikdo neočekává, že bude dbát na smysluplnost.
S reáliemi na štíru
Pokud jde o věrohodnost, tak tady padla kosa na kámen, protože jsme s přítelem v létě Bretaň procestovali. Věřím, že pro jiného čtenáře by bylo naprosto v pořádku přečíst si knihu Hortenziová zahrada tak jak leží a běží, ale mě iritovalo to, že se děj odehrává nesmyslně na dvou místech. To, že je středobodem neexistující vesnička Plouvan je v pořádku, ale na základě popisů jejího okolí a blízkých měst si dokáže čtenář odvodit, kde se asi nachází.
A přichází druhé odhalení – Plouvan se nachází někde v oblasti Finistére blízko Brestu, Morlaix a nejblíže je asi Huelgoatu. Na druhou stranu, samotný klášter, který spojuje obě dějové linky se má nacházet v oblasti lesa Brocéliande u Paimpontu, který je ale 150 km daleko. Ano, je to hnidopišství, ale mě to prostě kazilo dojem. Přestože jinak se autorka celkem strefuje do bretaňských reálií.
Co se knize nedá upřít jako pozitivum, je obálka. Ta je podle mě sice kýčovitá, ale prostě krásná a oku lahodící. Vidět takto pohromadě kamenný dům obklopený záhonem hortenzií a s mořskou pláží v pozadí je jednoduše roztomilé. Navíc jsem obdivovatel hortenzií, což je patrné i z našich fotek z Bretaně. A třeba právě v Locronanu jsme na taková pohádková místa narazili.
Knihu Hortenziová zahrada bych upřímně nikomu nedoporučila. Její cena je relativně vysoká, protože je v pevné vazbě, ale nenabídne vám příběh, který by si čtenář zasloužil. Myslím, že by jí spíše slušel paperback. Ten si člověk přihodí do kufru cestou k moři a kterému nebude vadit, až se do něj dostane písek z pláže a pocákáte jej slanou vodou.
Moje hodnocení: 2/5
Jedná se o affiliate odkaz. Pokud jeho prostřednictvím nakoupíte, obdržím provizi, ale bez dalších nákladů pro vás.
Knihu vydala Euromedia Group, a. s. – v koedici s Nakladatelstvím Brána a. s. v roce 2019.
