Prolhaný život dospělých je nejnovějším počinem spisovatelky Eleny Ferrante, který vyšel v Itálii v roce 2019. Hlavní hrdinkou románu je dvanáctiletá dívka Giovanna. Ta žije se svými rodiči v jedné z lepších čtvrtí Neapole, kamarádí se s děvčaty ze stejné sociální vrstvy a studuje na gymnáziu.
Děj románu se odvíjí od jejího dospívání, které samo o sobě přináší spoustu duševních zmatků. Giovanna navíc zaslechne poznámku svého otce, který ji přirovná ke své sestře Vittorii. Toto srovnání Giovannu velmi zasáhne.
Vittoria či Lila?
Zatímco do té doby se vyhřívala na světle otcovské lásky, najednou je přirovnána k tetě, kterou její rodiče opovrhují. Následkem toho o sobě začne pochybovat.
Jediným řešením, jak se ujistit o tom, kým je, či není, se jí pak jeví setkání s tetou. Rodiče se jejímu naléhání podvolí a souhlasí s návštěvou. Toto setkání ale v Giovanně probudí další zájem a tak se s tetou začne častěji potkávat. Právě její vliv se pak stane katalyzátorem pro Giovannin další vývoj a chování.
Postava Vittorie mi velmi připomínala Lilu z Geniální přítelkyně. Nebyla pravděpodobně tak nadaná, ale i ona se stala pro své okolí hybnou silou a neváhala “dirigovat” životy lidí kolem sebe. A samozřejmě se vše muselo točit právě kolem ní. Stejně jako Lila je i Vittoria přesvědčená o své pravdě a člověk je buď s ní, nebo proti ní. Nic mezi tím neexistuje.
Kromě této podobnosti mě napadají ještě další. Je to v prvé řadě Neapol. Přestože se román Prolhaný život dospělých odehrává na počátku 90. let, v mnoha ohledech je prostředí podobné 50. – 70. létům. Pořád se bavíme o “horších” čtvrtích, ze kterých se rodiče Giovanny vymanili a snaží se vyhýbat své původní rodině. A Giovanna se podobně jako Elena potácí mezi oběma světy.
Smršť emocí
Elena Ferrante opět výborně zachytila emoce, které Giovanna prožívá. Při čtení jsem si vybavila spoustu svých pocitů, které zde byly perfektně popsány a vysvětleny. Dospívání kterékoliv dívky je emoční jízdou. V případě Giovanny je pak vnějšími okolnostmi ještě akcelerován vnitřní zmatek, který zažívá.
Nechci prozrazovat z děje více, než je potřeba, ale v průběhu čtyř let projde Giovanna proměnou. Z malé dívky, která má milující rodiče a cítí se milována, se promění v nespokojenou dívku, která si neváží sama sebe, aby v závěru pochopila své motivy a našla ztracenou sebeúctu.
Prolhaný život dospělých bych doporučila každému, kdo ještě žádnou z knih Ferrante nečetl. Oproti Geniální přítelkyni je zde možná méně děje a více emocí, ale není to taková změť jako ve Dnech opuštění. A oproti Tíživé lásce je to plnohodnotný román. Pro čtenáře znalé jiných knih Eleny Ferrante nebude Prolhaný život dospělých velkým překvapením. Motivy se opakují a styl autorky se neliší od předchozích děl.
Moje hodnocení: 4/5
Jedná se o affiliate odkaz. Pokud jeho prostřednictvím nakoupíte, obdržím provizi, ale bez dalších nákladů pro vás.
Knihu vydalo nakladatelství PROSTOR, nakladatelství, s. r. o. v roce 2020 a přeložila ji Sarah Baroni.
