Román Příběh spořádané rodiny připomíná první díl tetralogie Geniální přítelkyně od Eleny Ferrante. Odehrává se ale ještě o něco jižněji než v Neapoli, a to v Bari, hlavním městě Apulie. Hlavní hrdinkou je Maria, jejíž život sledujeme od první třídy až po nástup na univerzitu.
Právě z Bari pochází autorka knihy Rosa Ventrella. Dle medailonku na klopě knihy, pracovala jako redaktorka v nakladatelství a Příběh spořádané rodiny je jejím třetím dílem.
Je těžké Příběh spořádané rodiny nesrovnávat s Geniálními přítelkyněmi. Hlavní dějová linka je totiž v obou velmi podobná, ale časová osa je přece jenom daleko kratší.
Hrdinka je v tomto případě jen jedna. Je to Maria de Santisová, jejíž život začínáme sledovat v okamžiku kdy je jí přibližně šest let a chystá se do první třídy, přes její dospívání až po nástup na univerzitu. V tom okamžiku kniha graduje a končí, protože i pro Marii tím začíná nové období jejího života.
Divokost jižní Itálie
Maria má cholerického otce, který celou svou rodinu udržuje v permanentním strachu a nervozitě kvůli svým výbuchům vzteku. Maria má také dva starší bratry a maminku, která trpělivě snáší všechny ty hádky a snaží se vždy otce uklidňovat. V Bari fungují tak jako i jinde mafiánské praktiky a jejich ztělesněním je v historické části města rodina Nicoly Chladnokrevného. Toho všichni sousedé nenávidí a současně se s ním snaží být zadobře.
Co čert nechtěl, právě s jeho synem Michelem je Maria posazena do školní lavice. Časem se ti dva spřátelí a i přes zákazy Marianina otce se z nich stane nerozlučná dvojka. Tedy až do doby, než začne Maria dojíždět do školy jinde. I ona má, podobně jako Geniální přítelkyně Lila a Elena, nadání, které se jinak v jejím okolí příliš nevyskytuje. Naštěstí je podporována jak svým učitelem, tak i rodinou ve studiu.
Román obsahuje i milostnou zápletku, která se mě osobně velmi líbila. Nepřišla mi banální, i když její motiv dvou znepřátelených rodin, samozřejmě není ničím novým. Maria je pak také představitelkou příběhu o ošklivém káčátku, které se změní v krásnou labuť. Pokud na začátku vnímá samu sebe jako nehezkou, malou, ve stínu krásné spolužačky Maddaleny a následně se cítí být vyřazena z kolektivu spolužaček pocházejících z “lepších” rodin, na konci se stává dívkou, která je díky svému talentu zajímavá a projeví se i její fyzická krása.
Zpátky do minulosti
Při čtení o léčitelkách, které vyhánějí z lidí zlé duchy a o tom, jak se mohou lidé stát obětí přepadení na ulici, jsem nabyla dojmu, že se děj odehrává také někdy v 50. – 60. letech. Bylo pro mě překvapením zjistit, že místo toho se bavíme o jižní Itálii v letech osmdesátých a devadesátých. Ale právě tím, že se prostředí natolik liší od toho, co znám, jsou pro mě tyto romány zajímavé a baví mě.
Autorka popisuje důkladně vztahy v Mariině rodině a vysvětluje, proč její otec zrovna takový jaký je, jak se seznámili s matkou a jaké je jejich manželství, aby vše zasadila do jednoho rámce. Nevím, možná je to tím vlivem Eleny Ferrante, která jde ve svých popisech opravdu hodně na dřeň, ale tohle mi v románu trochu chybělo. Ještě se o něco hlouběji ponořit a vylíčit emoce, které člověk v dané chvíli prožíval.
Knihu s klidným svědomím doporučím k přečtení, ale nečekejte od ní wow efekt. Na to je ta podobnost s Geniálními přítelkyněmi až moc velká a zároveň děj zůstává více na povrchu, není tak hluboký jako ten Eleny a Lily.
Moje hodnocení: 4/5
Jedná se o affiliate odkaz. Pokud jeho prostřednictvím nakoupíte, obdržím provizi, ale bez dalších nákladů pro vás.
Knihu vydavatelství Argo v roce 2019 a přeložila ji Pavla Přívozníková.
