Kniha Jsou světla, která nevidíme vypráví příběh slepé francouzské dívky Marie-Laury a německého vojáka Wernera, jejichž životní cesty se na chvíli protnou v bretaňském přístavním městě Saint-Malo. Blíží se konec druhé světové války a toto historické místo je těžce bombardováno.
Děj knihy začíná ještě před propuknutím války. Seznamujeme se s dívkou Marií-Laurou, která v šesti letech oslepne. Její otec pracuje v muzeu a o Marii-Lauru se stará sám. S příchodem německých vojsk do Paříže je mu svěřen důležitý úkol.
Dále na východ, nedaleko německého Essenu, vyrůstá v sirotčinci Werner Pfennig společně s mladší sestrou Jutou. Wernera zajímá technika a je velmi nadaný. Sám sestaví rádio a brzy je znám jako spolehlivý opravář. Jako sirotka jej ale čeká v 15 letech nástup do dolů.
Osudy obou hrdinů sledujeme rok po roce až do doby, kdy je Wernerovi osmnáct a Marii-Lauře šestnáct let. Životy obou jsou poznamenané válkou. Marie-Laura s otcem, který navíc střeží tajemství, utekla do Saint-Malo k prastrýci a Werner se vzdělával ve škole pro kadety.
Děj je členěný do krátkých kapitol, které mají pár stran a ve vyprávění se střídají především hlavní hrdinové. Některé jsou pak vyprávěny i z pohledu dalších postav, které v románu vystupují (a jejichž osudy byly také zajímavé). Díky tomuto přístupu se mi kniha velmi lehce četla. Současně ale přeskakujeme při čtení i mezi jednotlivými roky války.
Z knihy jsem nadšená. Po delší době jsem četla příběh, který mě dojal a na který myslím i po několika týdnech od přečtení. Hlavní hrdiny jsem si oblíbila a možná překvapivě trochu více Wernera než Marii-Lauru.
V některých momentech jsem snad ani nechtěla vědět, jak se osudy dalších osob budou vyvíjet – například otce Marie-Laury nebo Frederika. I tyto vedlejší dějové linky totiž na mě zapůsobily.
Na 2. světovou válku jsem pak získala další pohled a to z perspektivy mladého člověka, který vyrůstá v bídě a jeho jediná možnost, jak se v životě posunout, je spjatá se službou nacistickému režimu.
Závěr byl takový, jakým měl být. Přála bych si jej sice odlišný, ale autor se tak vyhnul klišé. Trochu mě mrzí, že byl poněkud uspěchaný. Oceňuji, že se všechny dějové linky uzavřely a nezůstaly žádné otazníky. Klidně by ale mohl dostat trochu více prostoru.
Knihu Jsou světla, která nevidíme bych doporučila čtenářům, kteří mají rádi romány typu Kód růže nebo Růže bílá, černý les. Odehrávají se na pozadí války a je zde přítomna i láska či romance, ale nejedná se o červenou knihovnu.
Ukázku z knihy si můžete přečíst zde.
Moje hodnocení: 5/5
Jedná se o affiliate odkaz. Pokud jeho prostřednictvím nakoupíte, obdržím provizi, ale bez dalších nákladů pro vás.
Knihu vydalo nakladatelství Moravská Bastei MOBA, s. r. o. v roce 2015 a přeložil ji Jakub Kalina.
