V první polovině října jsme se vypravili na kratší cestu a čekala nás dovolená v Itálii. Zájezd jsme objednávali už v únoru u Čedoku, Nebyla jsem v Itálii poprvé, před tím jsem několikrát trávila čas v Dolomitech a navštívila jsem i Benátky. Nicméně tentokrát to bylo poprvé, co jsme se vypravila jižněji.
Chtěla jsem vidět věčné město Řím a také tu krásnou Neapol, o které se zpívá v písničce Santa Lucia. Současně jsem se ale trochu obávala toho, jaká zde bude realita.
Přece jen, Tyrolsko je historicky blíže Rakousku a podle toho, to tam také vypadá – pořádek ve městech, dobré služby, pěkné hotely. Naopak jsem několikrát slyšela o tom, že jih Itálie je trochu jiná káva.
Okružní jízda Římem
Ráno jsme odlétali z Prahy na letiště Řím Leonardo da Vinci-Fiumicino. Cestovní kancelář pro nás zorganizovala odvoz autobusem, kterým jsme rovnou pokračovali i na okružní jízdu. Protože se autobusem nemůže vjíždět do centra, projeli jsme okolní čtvrti, do kterých bychom jinak z časových důvodů neměli šanci se dostat. Na prohlídku Říma jsme totiž měli jen jeden den.
Samostatní cestovatelé se pak mohou z letiště dopravit do centra Říma, na stanici metra a vlakové nádraží Termini, díky vlaku Leonardo Express. Ten jezdí každých 15 – 30 min a cesta pak zabere cca půl hodiny.
Díky okružní jízdě jsme viděli čtvrť EUR, kterou nechal vystavět Mussolini k příležitosti světové výstavy a její budovy měly ve velkém sloužit jako výstavní prostory.
Další naší zastávkou se stala Bazilika sv. Pavla za hradbami (Lateránská bazilika). Ta byla alespoň pro mě nejvíce zajímavá tím, že jsou uvnitř podobizny všech papežů, jejichž řada se táhne po celém obvodu chrámu. Nasvícený je pak současný papež František a následně je za ním připraveno ještě pár dalších míst pro ty budoucí.
První ubytování a trošku kulturní šok
Ubytování jsme měli v hotelu Alba. Tento hotel se nacházel blízko zastávky metra Torre Spaccata, což je určitě jeho výhoda. V blízkosti nebylo moc restaurací, aspoň jsme na žádnou poblíž nenarazili, ale výhodou byl Lidl, do kterého se z hotelu dalo dojít za 10 minut. Tam jsme si pak nakupovali dobroty k večeři. Na to, jak Lidl v Česku normálně nenavštěvuji, protože moc nevěřím, těm potravinám, které prodávají, tak musím říct, že jak sýry, tak i šunky nakoupené v tom italském, byly výborné.
Hotel samotný byl označený jako 4*, ale myslím, že na naše poměry by to byly spíše slabší tři hvězdy. Nebyli jsme z něj úplně nadšení, ale to jsme ještě nevěděli, jaké hotely nás čekají, takže zpětně jsme jej pak ještě hodnotili jako nejlepší.
Snídaně byly v italském stylu, hodně kávy do malých hrnečků a spousta sladkého pečiva. Není to můj styl, ale respektuji, že jsem v cizí zemi a tak jsme se od míchaných vajíček z prášku přesunuli raději k přeslazené růžové třené bábovce.
Procházka Římem
Druhý den ráno jsme hned v 8h vyrazili po snídani na metro, abychom se dostali do centra ke Colosseu. Metro v Římě má jen tři linky A-B-C, takže není složité se v něm orientovat. My jsme si koupili jízdenky v tabáku, ale jinak se dají získat i v automatech v metru. Ze zastávky Torre Spaccata jsme jeli linkou C až na její konečnou S. Giovanni. Tam jsme přestoupili na linku A a jeli na Termini, kde následoval další přestup, na poslední nezmíněnou linku B a dvě zastávky od Termini se nacházelo Colosseo.
Vstupenky nebyly zajištěné dopředu, takže jsme čekali v řadě cca hodinu. Důvodem bylo to, že se do areálu Colossea pouštělo jen omezené množství návštěvníků, takže se pokladny prostě zavřely a nebylo jasné, kdy se znovu otevřou. Nicméně, když jsme se pak dostali dovnitř, stálo to za to.
Vstupné pro dospělého stálo 12 EUR a jeho součástí je pak i vstup na Palatin a Forum Romanum, přičemž se tam člověk může vydat i následující den. Nemusíte celou prohlídku stihnout za jeden den. Pokud nechcete čekat v řadě, dají se vstupenky koupit online zde.
Z Colossea jsme se pak vydali právě na zmíněný Palantin a z něj jsme pak přešli až na Forum Romanum. Pešky jsme pak pokračovali v prohlídce Říma a prochodili postupně celé centrum, abychom viděli všechny známé pamětihodnosti. U Fontány di Trevi jsme si pak zašli na oběd do restaurace Osteria Allegro Pachino, která je doslova za rohem. Prošli jsme se ke Španělských schodům, Pantheonu, došli jsme k Piazza Nuova a dále k Andělskému hradu a nakonec i k Vatikánu.
Fontána di Trevi
U fontány bylo kolem druhé odpoledne obrovské množství lidí. A nejsem si jistá, jestli je jich tam někdy vůbec méně. Ale i tak jsme se prodrali dopředu až k jejímu okraji, abychom do ní mohli přes levé rameno hodit mince. A to celkem třikrát. Poprvé, abychom se vrátili do Říma, podruhé, abychom se šťastně vzali a potřetí, abychom se i šťastně rozvedli, pokud by to neklaplo.
Na okraj fontány se nesmí sedat a není ani povoleno sahat do vody, nedej bože kdyby vás napadlo se v ní koupat. Pokud by vás to napadlo, hned se ozve zvuk píšťalky a budete upozorněni na to, že takto tedy ne, nemluvě o tom, že by vás čekala i vysoká pokuta.
S tou známou Kapitolskou vlčicí, která měla vychovat bratry Romula a Réma to bylo asi trochu jinak, než jak ukazuje socha. Pokud se vydáte třeba do Pompejí a dozvíte se o nevěstinci a o proč a jak se říkalo prostitutkám, tak se to dozvíte 🙂
Piazza Navona se svými třemi fontánami.
Vatikán
Do Vatikánu jsme přišli až po páté hodině odpoledne, takže jsme pak nenavštívili jeho muzea, pouze Baziliku svatého Petra. Já jsem z té její krásy byla zaskočená a nemohla jsem uvěřit, že něco tak úžasného stvořil člověk.
Z Vatikánu jsme se pak již vydali směrem na metro, abychom se vrátili do hotelu. Po celodenním chození jsme už neměli ani moc chuť jít si někam sednout na večeři. Spíše jsme se viděli už v posteli. Všude po městě jsme potkávali prodavače pečených kaštanů.
Vesuv
Druhý den jsme se vydali dále na jih, navštívit Vesuv a oběť jeho běsnění, Pompeje. Díky cestovní kanceláři jsme nemuseli řešit povolení vyjet nahoru na parkoviště. Pro individuální cestovatele je to ale bod k ověření. I když těžko říct, jestli to ve výsledku má nějaký užitek, protože v Itálii se pravidla mohou změnit velmi rychle.
Každopádně, když jsme na nejvyšším parkovišti vystoupili, čekalo na nás pár krámků se suvenýry a pak už jsme se mohli vydat pěšky do kopce ke kráteru. Cesta nám zabrala cca 20 min, ale jsme mladí. Staršímu člověku by zabrala samozřejmě delší čas. Než dojdete nahoru, narazíte ještě na dva stánky, které nabízejí občerstvení a suvenýry a také místní víno. To jsme si ale koupili až před cestou zpět níže na parkovišti.
Pompeje
Další naší zastávkou pak byly nedaleké Pompeje. Tady jsme strávili odpoledne na prohlídce, která trvala cca 3 hodiny. Nedokážu si představit, že bychom ji absolvovali třeba v létě. Takto na podzim, kdy jsme měli kolem 20°- 25°C už to bylo dobré. Pan průvodce s námi mluvil česky, protože kdysi jezdil ještě do Československa.
Výklad byl zajímavý a my jsme z Pompejí byli nadšení. Neminuli jsme samozřejmě ani ty vyhlášené adresy, na které se běžně stojí fronty (dům bratří Vettiů nebo nevěstinec), ale daleko zajímavější mi přišlo vyprávění pana průvodce o tom, jak město fungovalo a co všechno lidé v té době znali a používali, např. systém vodovodů.
Ostrovy Capri a Ischia
Poslední dva dny naší krátké dovolené pak připadly na krátkou odpolední návštěvu Neapole, ale hlavně na výlety lodí na ostrovy Capri a Ischia. Hlavním lákadlem Capri je Modrá jeskyně, ale tu jsme nenavštívili. Cena vstupného 35 EUR mi přijde nepřiměřená vzhledem k tomu, že v jeskyni pobude člověk max. pár minut a pak už vyjede s lodičkou ven, kde čekají další zájemci.
Den na Capri jsme proto strávili jednak “výšlapem” nahoru z přístavu do města Anacapri, kde jsme nakoupili suvenýry převážně zobrazující motivy citrónů nebo obsahující místní likér Limoncello. Pak jsme se vrátili zpět do přístavu a dali si parádní oběd v restauraci s výhledem na moře. Po něm jsme se pak vydali na pláž k moři, ve kterém se dalo ještě koupat, protože v zátoce bylo teplejší.
Neapol jsme proletěli opravdu jen za cca 2 hodiny, takže jsme z ní moc neviděli. Mě se líbila nákupní galerie a mozaika v ní. Inspirací pro tuto Neapolskou pasáž byla ta milánská, která vznikla o více než dvě desetiletí dříve.
Výlet na Ischii jsme pak pojali vyloženě odpočinkově. Ostrov je proslavený svými lázněmi a jezdí se sem zotavovat hodně lidí. My jsme si prošli uličky blízko přístavu a strávili tento den na pláži. Dovolenou jsme pak zakončili ještě dalším výborným obědem a neméně dobrou zmrzlinou.
Itálie v říjnu na mě zapůsobila jako uvolněné místo, kde lidé neřeší příliš pořádek, ale spíše se zajímají o design a dobré jídlo. A pro ten jeden týden to bylo úplně v pořádku. A co vy, jaká byla vaše dovolená v Itálii? Která místa jste navštívili?
Baví vás číst o cestování? Pak koukněte tady na další příspěvky.
