V této knize, která je první ze série tří norských detektivek napsaných Frode Sander Øienem (který píše pod pseudonymem Samuel Bjørk), se seznámíme s vyšetřovatelkou Miou Krügerovou a šéfem oddělení kriminalistů Holgerem Munchem. Spolu vyšetřují smrt malé holčičky.
Nebudu se tady rozepisovat o charakterech hlavních postav a o tom, co si o nich myslím. Ty už jsem popsala v této recenzi. Jen mi přijde, že v prvním díle je na tuto oblast kladen menší důraz.
Nedozvídáme se tolik o Holgerově osobním životě a ani ty Miiny sebevražedné sklony nejsou tak často zmiňovány a rozepisovány. Za což jsem ráda.
Pomalý rozjezd děje
Abych byla upřímná, děj knihy mi zpočátku přišel trochu moc rozvláčný a nudný. Právě na začátku se totiž dočteme o tom, jak se Mia vrací k policii kvůli případu, kdy byla v lese nalezena šestiletá holčička, pověšená ze stromu a oblečená do bílých šatiček. Dále se pak dozvídáme podrobnosti o náboženské skupině, která má v ději románu svou roli, ale ne nijak zásadní.
Pak se policie postupně dozví o dalších unesených a následně nalezených mrtvých holčičkách a vyšetřování se postupně více rozjíždí. Popravdě teprve když se román dostal až téměř ke svému závěru a rozuzlení, začal mě opravdu bavit. Což si nemyslím, že je úplně dobře. Je mi jasné, že úvod by měl mít za cíl čtenáře dostat do děje, ale tady by se mohlo docela dobře stát, že jej ani nepřiměje k tomu, aby ve čtení pokračoval.
Pachatel zůstává celkem dlouho nejasný, ale nejde říct, že by došlo k nějakému zásadními obratu, který spíše od detektivek čekám. Příběh čtenáře sice přivede do slepé uličky, kdy původní podezřelý najednou není tím, za koho byl považován. Ale není to až tak velké překvapení. Nevím, nemůžu si pomoct, ale myslím, že jsem už četla a viděla promyšlenější detektivky.
Tady mám pocit, že to sice víceméně všechno do sebe zapadlo, ale o některých částech příběhu si říkám, proč tam vůbec jsou. A zda by knize neprospělo, kdyby je buď autor dotáhl do konce a popsal, k čemu přesně došlo, proč a jakou měly souvislost s případem. Nebo o nich raději vůbec nepsal. Tady narážím na vedlejší příběh chlapců Torbena a Tobiase a dívky Ráchel.
Co se stalo Mii?
Co mě překvapilo je fakt, že ta jedna zásadní událost, od které se odvíjí Miiny problémy i to, proč není zaměstnána u policie stabilně, se odehrála ještě před dějem prvního dílu. Při čtení Sovy jsem si myslela, že se ten případ řešil právě v rámci knihy V lese visí anděl. Ale byla jsem tedy vyvedena z omylu.
Výchozí situace je pro Miu v obou dílech stejná, už se potýká se svou závislostí na alkoholu a lécích. Navíc je tady srozumitelněji, alespoň tedy pro mě, vykresleno to, čím Mia vyniká. A proč je právě i navzdory svým problémům, potřeba pro řešení složitých případů. Je to její schopnost ponořit se do informací, nechat je na sebe volně působit a spojovat je do nečekaných souvislostí, co jí vyneslo status jednoho z nejlepších vyšetřovatelů v Norsku.
Podobnost s druhým dílem vidím v tom, že v obou případech je na nich osobně zainteresován Holger Munch. Protože jsou ohroženi členové jeho rodiny. Na jednu stranu je to zajímavé propojení.
Neurazí, ani nenadchne
Suma sumárum, je to dobrá detektivka, ale jsou určitě i lepší. Nevím, jestli ta popularita, která je zmiňovaná na obálce knihy vyplývá z toho, že teď všichni lačníme po severských krimi seriálech a knihách, nebo jestli si ji kniha opravdu zaslouží. A to, že by měla být považována za thriller se podle mě nedá v tomhle případě vůbec mluvit, protože děj není ani tak napínavý ani děsivý, jak bych si představovala.
Ukázku z knihy si můžete přečíst pod tímto odkazem.
Moje hodnocení: 4/5
Jedná se o affiliate odkaz. Pokud jeho prostřednictvím nakoupíte, obdržím provizi, ale bez dalších nákladů pro vás.
Knihu vydalo nakladatelství Plus v roce 2015 a přeložila ji Eva Dohnálková.