Román Dědina spisovatelky Petry Dvořákové popisuje příběhy lidí žijících na vesnici na Vysočině. Dozvídáme se o životech jednotlivců i celých rodin a jejich spletitých vazbách mezi sebou navzájem.
Knihu jsem přečetla velmi rychle. Je čtivá, o tom není pochyb. Ale že bych z ní měla nějaké větší potěšení, to říci nemůžu. A není mi úplně jasné, čím tak uhranula tolik čtenářů. Možná je to tím, že její téma je neokoukané a nezvyklé.
Dědina popisuje příběhy lidí žijících v jedné vesnici kdesi na Vysočině. Přestože sama bydlím celý život ve městě, díky našim dovoleným tráveným v moravské vesničce, mi toto téma není vzdálené.
Ani jazykem. Autorka se snaží ve Varování na začátku omluvit použití místních výrazů. Mě toto přišlo celkem úsměvné a zbytečné a asi i afektované. Použití nářečí pro mě tedy nebylo ani šokující, ani zpestřením.
Celá kniha je rozdělena do čtyř oddílů, které vypráví buď příběh jedné postavy, nebo celé rodiny. Hlavní hrdina ale neprovází dějem sám, nýbrž se do ní zapojují i postavy vedlejší, které přidávají svůj pohled na věc. Co mi na tomto rozdělení vadilo? Za prvé to, že jednotlivé oddíly nejsou svým rozsahem vyvážené. Pak to, že na sebe ani moc nenavazovaly.
Když pominu to, že všichni aktéři bydlí ve stejné vesnici a to je spojuje. A nakonec, myslím si, že přecházení od vyprávění jednoho hrdiny k druhému mohlo být “zřetelnější”. Nestalo se mi, že bych se ztratila v ději, nebo nevěděla kdo zrovna vypráví, ale dost mi vadilo to přeskakování.
Asi jsme na tom dost špatně…
Dále, v knize není snad jediný kladný hrdina. Pokud by Dědina měla být obrázkem toho, jaká je naše společnost, tak jsme na tom tedy hodně špatně. Ne že bych nevěřila tomu, co autorka popisuje. Myslím si, že všechno to, co popsala, se určitě stává. Ať už je to nevěra, nespokojenost nebo závist a nepřejícnost spojená s pomlouváním. Ale je to jenom tohle? Celkem mě mrazí při představě, že pro někoho je takový pohled na život normální.
Co mi ale vadilo asi nejvíce, je to, že Dědina mi připomíná svou “kostrou” Chirurga. Nenapadá mě lepší přirovnání, než sousloví “od ničeho k ničemu”. Osudy hlavních hrdinů jsou zajímavé, mají potenciál být velmi silnými, ale přijde mi, že nikdy k ničemu nesměřují.
Nevím, jestli to autorka takto zamýšlí a chce je nechávat nedořešené, nebo je to tím, že si s nimi nakonec neví rady. Takto čtenáři předhodí několik osudů, které ale nedovede k závěru. Připadá mi, že jako čtenáři jsme zahlédli část jejich životů, ale už pádíme dál a tak nemáme šanci dozvědět se, jak to s nimi nakonec dopadlo.
Abych ale nebyla jen kritická, jak jsem zmínila v úvodu, kniha se velmi dobře četla. Přisuzuji to tomu, že Petra Dvořáková umí velmi dobře popisovat situace a myšlenkové pochody. Děj je svižný, zajímavý a ubíhá. Nebojí se popisovat právě ty negativa a tmavá zákoutí lidské povahy.
Moje hodnocení: 3/5
Jedná se o affiliate odkaz. Pokud jeho prostřednictvím nakoupíte, obdržím provizi, ale bez dalších nákladů pro vás.
Knihu vydalo nakladatelství Host v roce 2018.
