Román Dny opuštění italské spisovatelky Eleny Ferrante je dalším z řady knih, které se zabývají složitými vztahy v rodině. Také zde hraje roli jižanský temperament. Hlavní hrdinku Olgu opustí manžel a její chování je naplněné vztekem a touhou se pomstít. Ubližuje tak ale svým dětem a hlavně sama sobě.
Dny opuštění mají velmi jednoduchý děj, který ani není nijak originální a slouží jako základ pro rozvíjení popisu toho, co prožívá hlavní hrdinka a v jakých pocitech se utápí.
Tou hrdinkou je sedmatřicetiletá Olga, kterou se rozhodne zničehonic opustit manžel. Spolu mají dvě děti, desetiletého chlapce a pětiletou holčičku. Ty zůstávají po otcově odchodu za mladou milenkou se svou matkou.
Trápení se po rozchodu
Oproti jiným autorčiným románům se Dny opuštění neodehrávají v Neapoli, ale v Turíně, kam se ale Olga, původem z Neapole, odstěhovala s manželem. Své ambice stát se spisovatelkou opustila a stala se ženou v domácnosti. Když ji pak manžel oznámí, že od ní odchází, Olga je naplněná vztekem a postupně se propadá až na samotné dno své existence, kdy se přestává ovládat a je hnána k činům, kterými sama sobě a svým dětem ubližuje.
Většina knihy je věnováno právě popisu jejího chování a myšlenkovým pochodům, které jsou temné a pro člověka, který se asi zrovna nenachází v podobném stavu (kdy by ale zase nebyl schopný knihu číst) jsou dost nepochopitelné. Nechci hrdinku odsuzovat, ale neumím si představit, že by se takto někdo choval. Přišlo mi, že Olga opravdu ztratila veškeré zábrany a zdravý rozum. Možná je to jižanským temperamentem, který je mi vzdálený.
Dny opuštění jsou nicméně jen krátkým příběhem. Pokud by mě bavil, myslím, že bych jej přečetla během pár (myšleno doslova) hodin. Ke knize jsem se ale vracela s přemáháním a byla jsem silně v pokušení ji odložit bez dočtení. Přesvědčil mě právě ten její rozsah, který se mi zdál zvládnutelný. Pokud by se jednalo o delší román, bez váhání bych s knihou skoncovala dříve.
Dny opuštění bych asi nedoporučila nikomu, komu nejde vyloženě o to přečíst si všechny romány z tvorby Eleny Ferrante. Zatím je to suverénně nejhorší kniha, kterou jsem od ní četla a myslím, že bych ji mohla s klidným srdcem nominovat i na nejhorší letošní četbu.
Ukázku z knihy si můžete přečíst tady.
Moje hodnocení: 3/5
Jedná se o affiliate odkaz. Pokud jeho prostřednictvím nakoupíte, obdržím provizi, ale bez dalších nákladů pro vás.
Knihu vydalo nakladatelství PROSTOR, nakladatelství, s. r. o. v roce 2019 a přeložil ji Jakub Volný.
