Kniha Vendulka, s podtitulem Útěk za svobodou, novináře Ondřeje Kundry se zabývá osudem Hany Venduly Voglové, která se narodila do židovské rodiny na počátku 30. let. Vypráví tak o holocaustu z pohledu dítěte, které jej přežilo.
Po letech, kdy o svých zkušenostech nechtělo moc mluvit, se nakonec rozhodne svůj příběh sdílet i s ostatními. Aby se na tyto hrůzy nezapomnělo a aby se podobné věci už nemohly nikdy zopakovat.
Prolínání osudů
Vendulkou je zde Hana Vendula Voglová, narozená v roce 1930 do židovské rodiny. Její příběh zachytil novinář Ondřej Kundra, který narazil na fotografii, zdobící i obálku knihy, jejímž autorem byl český fotograf Jan Lukas. Právě on, jako rodinný přítel, zachytil poslední večer, který strávila Vendulka se svými rodiči doma, přípravou na transport do Terezína. Všichni v tu dobu doufali, že společnou fotografii pořídí i po svém návratu.
V knize jsou popsány jak osudy fotografa Lukase, tak ale především samotné Vendulky. Je zajímavé sledovat, jak se jejich životní příběhy prolínaly, i když šli každý jinou cestou. Přesto nakonec podobnou tím, že se oba rozhodli se svými rodinami (resp. Vendulka tehdy jen s maminkou) emigrovat do zahraničí.
Zatímco Janu Lukasovi se podařilo i v různých režimech “přežít” celkem slušně a jeho odchod do emigrace byl asi pro spoustu jeho přátel nepochopený, osud Vendulky byl samozřejmě mnohem dramatičtější. Kniha rovněž obsahuje reprodukce jeho fotografií z různých období, která dokreslují vyprávění.
Stručné a děsivé
Velmi se mi líbil styl pana Kundry, kterým zachytil na cca 180 stranách její vyprávění. Přestože se nepouští do rozvětvených popisů a situací, na člověka zapůsobí to, čím vším si prošla Vendulčina rodina. Možná je to právě ta přímočarost a jasnost, která alespoň u mě způsobila, že jsem se několikrát ve čtení zastavila a musela “rozdýchat” to, co jsem právě přečetla.
Ať už to byl na samotném počátku popis toho, jak se část české společnosti chovala k Židům (např. vyloučení z Jednoty českých právníků), tak například také doslovný přepis povolání k transportu, který byl rodině doručen.
Vendulka s maminkou musely být velmi statečné, ať už to bylo v Terezíne či Osvětimi nebo při pochodu smrti. A jak už to tak bývá, i v jejich přežití sehrály roli i šťastné okolnosti. Např. pomoc Jana Lukase, díky kterým se jim podařilo celé toto utrpení překonat. Silně na mě dolehl například popis toho, jak nuceně pracovaly v továrně na dynamit, nebo jak musely rozbíjet kameny na štěrk.
V té době neměl jejich život pro jejich věznitele žádnou cenu a podle toho se s nimi nakládalo. Když si pak člověk přečte o tom, jaké byly i příděly jídla, tak se nestačí divit, že se jim toto podařilo vydržet. Nedokážu si vůbec sama sebe představit v takové situaci a myslím, že bych v takových podmínkách asi dlouho nevydržela.
Přátelství Vendulky a Jana Lukase ale neskončilo společně s koncem války a jejich emigrací. Naopak pokračovalo i později, kdy se znovu sešli v USA a byli spolu v kontaktu. Kniha tak nenabízí jen vyprávění týkající se druhé světové války, ale zachycuje i další vývoj v naší zemi, i když tomu už je věnováno méně prostoru.
Knihu si můžete prolistovat tady.
Moje hodnocení: 5/5
Jedná se o affiliate odkaz. Pokud jeho prostřednictvím nakoupíte, obdržím provizi, ale bez dalších nákladů pro vás.
Knihu vydalo Nakladatelství Paseka s. r. o. v roce 2019.
