Knihu Za oponou války jsem koupila především ze zvědavosti. Láká mě číst si zážitky novinářů pracujících v zahraničí. Ať už se jedná třeba o Jana Šmída ve Francii, Tomáše Etzlera v Číně nebo Jakuba Szántó z Blízkého východu. Přijde mi, že jejich svědectví a zážitky jsou o kus dále než jaké získá běžný turista.
Myslím si, že oproti vyprávění lidí, kteří žijí v zahraničí déle, disponují přece jen novinářskou praxí, která se projeví při psaní a dodává jejich líčení profesionalitu.
Navíc, pokud se jedná o dobré novináře, měly by jimi poskytované informace být objektivní. Čtenář jim tedy může věřit a brát je za bernou minci při vytváření vlastních názorů.
Podtitulem knihy je “zpravodajem nejen na Blízkém východě” a tím Jakub Szántó opravdu je.
Příběhy spojené hlavním tématem
Kniha je rozdělena do sedmi kapitol s jasným názvem jako “Nejsi v tom sám” nebo “Morituri”. Právě kolem tématu, které uvádí název, se točí příběhy, které Jakub vypráví. V rámci každé kapitoly pak společně s ním navštívíme nejen země Blízkého východu, ale třeba i Ukrajinu nebo Rusko a jeho post-sovětské republiky. Mě se nejvíce líbila asi předposlední kapitola Morituri. Ta vypráví o skutečných lidských příbězích, které se děly a dějí. Ať už jsou to ty pozitivní, které dávají naději, tak i ty smutné.
Časové rozpětí sahá od roku 2002 až do roku 2018. Musím se přiznat, že sama jsem ve všech těch válečných konfliktech ztracená. Při čtení knihy jsem si uvědomovala, jak mě informace o nich sice ne úplně míjely, ale ani nemůžu říct, že bych se o ně nějak více zajímala. Naštěstí Jakub asi počítá s tím, že většina čtenářů na tom bude podobně. Proto je vždy když je potřeba, vložen exkurz do historie a vysvětlení politických souvislostí, které čtenáře dostanou do obrazu.
Nejedná se přitom o nijak nudné povídání a vytahování historických údajů. Jasně jsou popsány důvody a situace, ke kterým došlo a které vedly k současnému stavu. Jsem ráda i za to, že některé souvislosti a jména (např. ta týkající se Islámského státu) jsou zmíněny vícekrát pokud je to potřeba, protože i v průběhu čtení se člověk neznalý situace může lehce ztratit. Co si budeme povídat, těch válek probíhalo a probíhá na Blízkém východě hodně a celá oblast je rozbouřená.
Poslání, ale…
Líbí se mi i osobní rovina knihy Za oponou války. Autor nemá problém přiznat, že přestože vidí ve své práci smysl a je pro něj posláním (přinášet autentický pohled očima českého člověka), ani jemu se nevyhnou okamžiky, kdy lituje toho, že není se svou rodinou a cítí se provinile, když přijede domů jen na otočku sbalit si věci a vzápětí vyráží na další výpravu.
Současně skládá hold své ženě Lence, která toto zvládá a je mu podporou. Nezapomíná zmínit ani nejbližší pracovní spojence, kameramany. Vztah mezi redaktorem a kameramanem je výjimečný v tom, že oba jsou na sobě v nebezpečných situacích závislí a kryjí si navzájem záda. Prožité situace je navíc napořád určitým způsobem spojí. Občas v textu zazní i spolupráce s ostatními kolegy novináři, která je zdá se zdravě konkurenční, ale když jde do tuhého, novináři spolu drží a pomáhají si.
Široký záběr znalostí
Kromě historických a společenských souvislostí se Jakub Szántó asi vyzná i ve válečné technice. Ta je v knize, dle mého názoru, také velmi detailně a dobře popsána. Mě samotné označení zbraní nebo tanků či válečných lodí a stíhaček nic moc neříkají, ale to neznamená, že na mě neudělalo dojem, jak je autor dokáže popsat včetně vysvětlení toho, jak se různé zbraně do zemí dostaly.
Překvapením pro mě byl fakt, jak se na vyzbrojování Blízkého východu podílelo kdysi i Československo. Dosud se tam člověk mohl setkat se zbraněmi naší výroby, což pomáhalo při navazování vztahů s místními obyvateli.
Přesto, že se člověk dočte i o politické situaci nebo typech zbraní, působí na mě kniha především velmi lidsky. Dovolím si citovat tento krátký odstavec ze strany 187:
“A vojáci Muhammad a Akram jsou příkladem prostých dobrosrdečných lidí, které nekonečná série válek přinutila vzít do ruky zbraň a obalit laskavé, obětavé nitro tlustou slupkou s drsným povrchem.”
Při čtení jsem několikrát zvedla od knihy oči a předčítala jsem úryvky příteli, protože to pro mě byly nové informace a ty jsem chtěla hned sdílet. Po dlouhé době jsem se dostala ke knize, která by popisovala Arabský svět. Naposledy si uvědomuji, že jsem četla před cca 7 lety knihy od Khaleda Hosseini týkající se životů lidí v Afghánistánu a teď mám znovu chuť se do nich ponořit.
Kniha Za oponou války byla nominována na Magnesii Literu 2019 v kategorii publicistiky a získala Literu jako Kosmas kniha čtenářů.
Knihu si můžete prolistovat tady.
Moje hodnocení: 5/5
Jedná se o affiliate odkaz. Pokud jeho prostřednictvím nakoupíte, obdržím provizi, ale bez dalších nákladů pro vás.
Knihu vydalo nakladatelství Argo v roce 2018.
