Písečný muž je čtvrtým případem v sérii detektivních příběhů, které vyšetřuje komisař Joona Linna a pomáhá mu Sága Bauerová. Autorem těchto románů je Lars Kepler. Abychom ale byli přesní, jedná se o švédský manželský pár, který píše pod tímto pseudonymem.
Kdybych nevěděla, že se jedná o dva autory, na textu samotném bych to nepoznala. Neměla jsem při četbě dojem, že by například postavy působily pokaždé jinak, používaly jiný slovník nebo způsob vyjadřování. Ani mi nepřišlo, že by se měnil styl psaní a bylo by tak možné poznat, že si manželé zrovna prohodili role.
Román popisuje čtvrtý případ komisaře Joona Linny, který pracuje pro stockholmskou kriminálku. Jak už to tak bývá, není Linna žádné ořezávátko. Právě naopak, má za sebou výcvik pro výsadkáře.
Oproti jiným severským kriminálkám, které jsem nedávno četla, se tentokrát jedná o vyšetřovatele, který sice má podporu dalších kolegů v týmu, ale převážně působí na vlastní pěst. Současně se mi líbilo, že se jedná o hlavní postavu, která nemá své vnitřní démony, které by musela léčit alkoholem a není ani nijak jinak vyšinutá.
Na druhou stranu ale mám pocit, že vůbec netuším, kdo je vlastně Joona Linna. Nevím, jestli byl jeho charakter nějak více rozepsaný v předchozích dílech, ale v této knize je to naprosto bezbarvá postava. Víme jen to, že kdysi měl rodinu, které se musel vzdát, aby ji zachránil, a momentálně žije ve vztahu s přítelkyní Disou.
Otevírání starého případu
Když se po třinácti letech od svého zmizení objeví mladík Mikael Kohler-Frost, kterého všichni včetně jeho otce považovali za mrtvého, musí se Joona vrátit k dávnému případu. Tehdy pomohl dopadnout sériového vraha Jurka Waltera. V době jeho zatčení byl Joona jediným, který si myslel, že Walter nepůsobil sám, ale měl komplice. Toho se jim ale bohužel nepodařilo vypátrat.
Nečekané zmrtvýchvstání Mikaela mu dá nyní za pravdu. A protože se od Mikaela dozvědí, že jeho sestra Felicie, se kterou byli společně uneseni, je stále ještě naživu, rozbíhá se znovu kolečko vyšetřování. Nicméně vyšetřovatelé jsou si vědomi toho, že bez dalších informací s vyřešením záhadného zmizení asi nepohnou a nestihnou tak dívku zachránit. Proto je do akce nasazena jako zvláštní agentka mladá policistka Saga Bauerová. Ta bude umístěna na stejné psychiatrické klinice jako Jurek Walter a bude se snažit získat od něj potřebné informace.
Zápletka byla podle mě vymyšlená brilantně. Vůbec jsem netušila, o co přesně Jurkovi Walterovi jde. Až v samotném závěru dojde k rozuzlení. To bylo vlastně velmi logické a všechno, co jsme se dozvěděli na předchozích čtyři sta stranách, dávalo smysl a zapadalo do sebe. Kapitolky jsou velmi, velmi krátké. Mají rozsah pouhých dvou stran.
Přestože tedy kniha vychází na necelých 500 stránkách, myslím, že kdyby se zrušily mezery mezi kapitolami, které začínají vždy na nové stránce, byla by kniha daleko kratší. Nicméně ty krátké kapitoly ději prospívají a ten má spád hned od začátku až do konce. Přestože je jasné, že každá kniha musí mít úvod, který čtenáři představí hlavní postavy a zasvětí jej do situace, autorům se podařilo dodat mu nápad a akci hned ze startu. Proto jsem se ani na jedné stránce nestihla začít nudit.
Trocha klišé o krásných mužích a ženách
Nicméně, i tak je pár věcí, které mi vadily, a zpočátku jsem přemýšlela, jestli knihu neodložím. Ten dostatek akčnosti nebyl podle mě vyvážený žádným popisem, ať už postav nebo situací. Proto na mě všechno působilo hodně ploše. Jako byste pořád jen klouzali po povrchu, který je teda řádně namazaný a frčíte pořád dopředu. Ale zároveň postrádá cokoliv dalšího.
Co mě celkem ubíjelo, byla klišé, která se snad do takového románu ani nehodí. Čekám je v romantických románech, ale abych se v kriminálce dočetla že: „Její téměř nadpozemská krása má na lidi zvláštní účinek – většinou je na první pohled naprosto očaruje. Každý muž, který na ni pohlédne, se do ní okamžitě a beznadějně zamiluje.“
A kromě toho tato nadpozemská kráska Saga ještě výborně boxuje, je ve skvělé kondici, je inteligentní a dokáže zlikvidovat nebezpečného pachatele střelbou z dálky. Přestože Joona není nikde takto v knize takto popsaný, z těch několika málo náznaků vyplývá, že je to vysoký fešák se světlými vlasy, který se nebojí pustit do akce. A zároveň nade vše miluje svou rodinu.
Úsměvné výroky některých postav
Některé výroky a jednání postav mi přišly celkem na hlavu. Nemluvím teď ale o Joonovi, protože o něm toho opravdu moc nevíme a ani on sám toho moc neřekne. Jedná se například o Sagu. Ta sice nejdříve souhlasí s účastí na zvláštní akci, ale po tom se kolegů ptá, co je vlastně jejím cílem slovy: „Já ještě pořád nechápu, v čem ten úkol vlastně spočívá“. Druhou takovou vtipnou postavou je šéf kriminálky Carlos Eliasson. Ten se z případu víceméně hroutí, protože se jej osobně dotýká a pak pronáší pateticky:
“Nechali jsme dvě děti napospas tak strašnému osudu… Ztratily se, ale my jsme tvrdili, že jsou mrtvé, klidně jsme je odepsali a dál si žili svůj život.“
Kromě těchto hloupostí, nad kterými se člověk pousměje, mi vadily i některé nelogické situace. Například to, že pacienti v léčebně, zavření za bezpečnostními dveřmi, hlídáni kamerami celý den a bez možnosti se setkávat s nikým z okolního světa ani svým advokátem, mají možnost se potkat v „obýváku“ mezi svými celami a to každý den odpoledne.
Kdyby se v ději neobjevovaly podobné výroky a nepravděpodobné situace, bylo by mé hodnocení vyšší. Přece jen ale nakonec převážilo to, že děj byl strhující a nenechal mě knihu odložit do samého závěru a to je to, co od severské kriminálky hlavně čekám.
Ukázku z knihy si můžete přečíst tady.
Moje hodnocení: 3/5
Jedná se o affiliate odkaz. Pokud jeho prostřednictvím nakoupíte, obdržím provizi, ale bez dalších nákladů pro vás.
Knihu vydalo nakladatelství Host – vydavatelství v roce 2014 a přeložila ji Azita Haidarová.
