Kniha Břehy nejsou na dohled Jitky Kosíkové a Marka Uhlíře přináší střípky ze života zdravotní sestry, která se účastní misí Lékařů bez hranic. Kromě popisů událostí na palubě záchranné lodi se dozvídáme také o Jitčiných zkušenostech s terénní hospicovou péčí. Tu poskytuje klientům v České republice a přináší tak vhled i do této málo zmiňované oblasti.
Do třetice, kniha je proložena i dopisy, které Jitka píše svému příteli, které ale zároveň nikdy neodešly. Popisuje v nich svůj vztah k němu a také těžké rozhodování ohledně svého budoucího směřování.
Má se vzdát toho, co vybudovala a odstěhovat se za svou láskou? A je to správně, neřídit se jen vlastním úsudkem, ale nechat se ovlivnit vztahem, který je ještě v začátcích?
Dominantou knihy jsou ale zážitky ze záchranných operací na moři. Co velmi oceňuji je fakt, že autoři se nebáli jít do detailů a popisují velmi důkladně, jak probíhala příprava a výcvik zdravotníků, jak to vypadá na palubě lodi, jaké je lékařské zázemí apod. V tomto se možná budou názory čtenářů rozcházet, ale mě právě tyto popisné části velmi bavily.
Drama na všech frontách
V paměti mi nejvíce utkvěla událost, kdy byla loď napadena. Všechno to nacvičování dle barevných kódů se ukázalo jako opravdu nezbytným pro rychlé přemístění do citadely lodi. Kromě popisu této dramatické události se dozvídá čtenář i tom, že ani úkryt v citadele nemusí být vždy jasným vítězstvím a že útok na loď je velmi reálná hrozba, pokud se pohybujete v těch “nesprávných” vodách.
Líbilo se mi, že autoři v knize nemoralizují. Neřeší, zda záchrana lidí plujících po moři do Evropy je, nebo není tím správným krokem. Záchrana lidského života je vždy prioritou. Vysvětlují také jako fungují organizované gangy v severní Africe, které lidem slibují lepší život v Evropě, aby je následně zneužili, obrali o všechny peníze a nakonec nechali napospas mořským vlnám. Právě za tyto informace jsem autorům vděčná.
Kapitolky, které přinášejí příběhy klientů paliativní péče jsou pak vždy připomínkou toho, že smrt a umírání patří k životu. Jakkoliv si to možná nepřipouštíme. Jelikož mí dva prarodiče měli možnost umřít v poklidu doma, velmi si vážím toho, že zde existují lidé, kteří nabídnou svou pomoc a rozumí tomu, co odchod ze života obnáší.
Knihu bych doporučila čtenářům, kteří třeba již četli knihy Tomáše Šebka, například Nebe nad Jemenem. Břehy nejsou na dohled jsou podle mé lépe napsány a liší se právě těmi odbočkami do jiných oblastí, ale čtenář se víceméně pořád pohybuje v oblasti záchrany životů v obtížných podmínkách.
Ukázku z knihy Břehy nejsou na dohled si můžete přečíst tady.
Moje hodnocení: 5/5
Jedná se o affiliate odkaz. Pokud jeho prostřednictvím nakoupíte, obdržím provizi, ale bez dalších nákladů pro vás.
Knihu vydalo nakladatelství Euromedia Group, a. s. v edici Universum v roce 2021.
