Zuzanin dech – Jakuba Katalpa

Zuzanin dech je pátou knihy autorky Terezy Jandové, píšící pod pseudonymem Jakuba Katalpa. Děj knihy se začíná odehrávat na konci 20. let minulého století, kdy Zuzana přijde na svět jako dcera židovského cukrovarníka Abraháma Liebeskinda a jeho ženy Liliany.

Zuzanin dech

Jak uvádí na svých stránkách nakladatelství Host, autorčiny knihy byly nominovány na ocenění Magnesia Litera a získaly Cenu Jiřího Ortena či Cenu Josefa Škvoreckého.

Zuzana se rodičům narodila, když už byli ve středním věku a naděje na vlastní dítě se už vzdali. Dcerka pak byla opečovávaná jako oko v hlavě. Její dětství bylo šťastné, naplněné láskou a cukrem.

Když jí bylo šest let, seznámila se se syny zaměstnanců cukrovaru – Hanušem a Janem. Brzy se z nich stala nerozlučná trojice kamarádů. Společně dospívají a vztahy mezi nimi se postupně mění.

Plíživě přicházející hrůzy

Do Zuzanina života zasáhne postupně okupace Československa a počátek války. S ním přicházejí stále další a další příkazy a omezení dotýkající se židovského obyvatelstva. Sledujeme, jak jim Zuzana přivyká a snaží i v tak těžkých podmínkách přežít. Nechci zabíhat do detailů a prozrazovat, více než je potřeba. Po válce se ale Zuzana vrátí do rodných Holašovic, zestárlá a zbědovaná prožitými útrapami, přestože je jí sotva dvacet let. Ale nečeká ji stejně láskyplné místo, které si pamatuje z dětství.

Vyhýbám se všem knihám, které nyní vycházejí s přídomkem “… z Osvětimi.” Přijde mi to totiž žinantní, když autoři a knihkupci jedou na této vlně, která je zajímavá a populární, když se přitom jedná o tak hrůzné události. Zuzanin dech je tedy výjimkou.

Nejsilněji na mě zapůsobila část popisující dospívání, kdy se postupně stahují mračna a roste napětí ve společnosti. A židovské obyvatelstvo začíná pociťovat strach, ale ne každý se odhodlá odejít a opustit svůj domov. Postupně tak přivykají čím dám horším podmínkám. Zuzana pocházející z bohaté rodiny odvykne veškerému luxusu a musí si zvykat na šílené zacházení, které ji nerespektuje jako člověka.

Neobvyklý způsob vyprávění

Pokud jste viděli film Amélie z Montmartru a vybavíte si způsob vyprávění děje, tj. všechny Améliiny myšlenky a činy jsou popisovány třetí osobou, tak přesně toto můžete čekat od knihy. Na jednu stranu to působí trochu odtažitě, ale děj tím pádem také odsýpá. Nicméně musím se přiznat, že možná na rozdíl od dalších čtenářů mě Zuzanin dech tolik neuchvátil a četla jsem knihu na několik pokračování.

Některé části knihy na mě nepůsobily důvěryhodně (např. návrat sousedů z gestapa), ale je to román, ne dokument, takže to respektuji. Stejně tak mi chyběl řádný závěr. Vím, že je to nyní velmi časté, nechávat na čtenáři, aby si odvodil, k čemu došlo a jak to s hrdiny dopadlo, ale mě to vadí. Můžu se jen domnívat, jak pokračoval Zuzanin život. Celkově na mě závěrečná část “dospívání” působila zvláštně. Asi jsem čekala, že osud bude k Zuzaně milosrdnější.

Ukázku z knihy naleznete na stránkách nakladatelství.

Moje hodnocení: 4/5

Jedná se o affiliate odkaz. Pokud jeho prostřednictvím nakoupíte, obdržím provizi, ale bez dalších nákladů pro vás.

Knihu vydalo nakladatelství Host v roce 2020.

Napsat komentář

Komentáře před zobrazením schvaluji, abych se vyhnula spamu. Děkuji za pochopení!

Další tipy pro vás